Jak tato rovnice vypadá, jestliže v případě výrobních firem tvoří přímý materiál 60% z tržeb, ale ve službách přímý materiál nedosahuje ani 20%?
Z naší praxe vedení obchodních firem vyplývá, že osobní náklady zpravidla představují 60% přidané hodnoty. Pokud vláda vyjde z této rovnice, lze poskytnout náhradu napříč všemi podnikatelskými obory tak, že osobní náklady placené firmou za jednotlivý měsíc vynásobí násobitelem 1,66. Takto poskytnutá náhrada by měla být použitelná pro všechny obory, ať v oblasti výroby, služeb, nebo třeba informačních technologií. Výši osobních nákladů stát snadno zjistí z odvodu z mezd, které společnost platí, nebo platila ve stejném období předchozího roku.
Náhrada = Osobní náklady x 1,66
Zásadně by však měla vláda peníze poskytovat firmám, které by z nich hradily dle své situace i provozní a fixní náklady. Toto je zásadní změna v tom, že peníze by nemusely ze 100 % směřovat do mezd, ale zaměstnavatel by mohl mzdy zaměstnanců dle potřeby krátit. Tím by byla odstraněna sociální nerovnost a nespravedlnost, když zaměstnanec, který do firmy dochází, má často nižší mzdu (ve ztížených podmínkách například nepobírá osobní ohodnocení) než zaměstnanec, který není potřebný, je doma na překážkách a pobírá 100 % mzdy. Zásadní věc, kterou by si vláda měla uvědomit již na začátku, je, že rozdělování peněz z náhrad má být zodpovědností firem, nikoliv vlády.
Vyzývám vládu k tomu, aby dala plošně náhradu ve výši 1,66 násobku osobních nákladů všem firmám zasaženým krizovými opatřeními vlády. Bude to spravedlivé, bude to fungovat.
Pavel Sehnal, předseda Občanské demokratické aliance
