Je to smutné, ale ta

Je to smutné, ale ta demokracie a vládnutí si nám v posledních dvaceti letech opravdu nejde. Na Evropskou unii můžeme nadávat jak chceme, ale jenom našemu členství vděčíme za to, že můžeme cestovat, pracovat a žít v celé Evropě, že náš právní systém obsahuje alespoň určité civilizované prvky, že se u nás staví silnice a železnice, že naše řeky nejsou podbné stokám. Aparát Evropské komise má natolik vysokou a aplitickou úroveň, že není znamením vysoké soudnosti tuto instituci kritizovat, alespoň do doby, než si zameteme před vlastním prahem. Myslím, že naši národní buditelé z 19 století, kteří znovuobrozovali český národ se dnes nad naší realitou musí obracet v hrobě. Protože není na co být hrdými. To, co vybudovali naši rodiče za tolik opovrhovaného komunismu jsme stačili nechat rozkrást a mílovými kroky se dnes mumlajíce pravicové mantry blížíme ke státnímu bankrotu. Vládnou nám kriminálníci v čele s nejznámějším světovým zlodějíčkem propisek a my nedokážeme vyjít do ulic, abychom alespoň ukázali, že s tím nesouhlasíme.  Z reality naší současné společnosti je mi pořádně šoufl.

Pokud se národní buditelé obracejí v hrobě,

je to kvůli tomu, že se necháme vést vlastizrádci do područí mocnosti, která si osobuje právo  nejen na to, aby nám zakazovala žárovky, nařizovala, jak křivé smějí být okurky a kolik zákazníku smí obsloužit kadeřnice, kolik žen má být na řídících postech soukromé společnosti, ale která má podobně jako kdysi Stalin i ambice korigovat jazykovědce, financuje vydávání "politicky korektních" slovníků, podle kterých existují vedle "hostů" i "hostky", a "bratrsky" nás nutí k tomu, abychom se vzdali přechylování ženských příjmení.Silnice a železnice se stavěly dávno před Evropskou unií a cestovalo se odjakživa, jak ví každý, jehož povědomí o historii nezačíná dnem jeho narození.