náhledy
„Nejdůležitější bylo uznat, že věci se mohou dít mimo naši kontrolu. Tak jako se mohly mimo naše chápání pokazit, mohou se i spravit,“ říkají Petra a Petr Třešňákovi o tom, co nakonec jejich rodině nejvíc pomohlo.
Autor: Foto archiv rodiny Třešňákových
Dorota Třešťáková
Autor: Foto archiv rodiny Třešňákových
Příběh své dcery popsal Petr – dlouholetý redaktor týdeníku Respekt – už v roce 2014 v článku Děti úplňku. O tři roky později následoval stejnojmenný dokumentární film o Dorotce a dalších dětech se stejnou diagnózou a vznik organizace Naděje pro děti úplňku, která se snaží o zlepšení podmínek života jejich rodin.
Autor: Jakub Stadler, MAFRA
Jednou z knih nominovaných na letošní Magnesii Literu je osobní svědectví Petra a Petry Třešňákových o životě s jejich dcerou Dorotou, která trpí poruchou autistického spektra a mentálním postižením. Proč se ve Zvucích probouzení rozhodli otevřeně mluvit o své rodině? A co potřebují lidé s autismem ze všeho nejvíc?
Autor: Jakub Stadler, MAFRA
Petr a Petra Třešťákovi
Autor: Jakub Stadler, MAFRA
Zvuky probuzení
Autor: Foto archiv rodiny Třešňákových
Dorota Třešťáková
Autor: Foto archiv rodiny Třešňákových
„Nejdůležitější bylo uznat, že věci se mohou dít mimo naši kontrolu. Tak jako se mohly mimo naše chápání pokazit, mohou se i spravit,“ říkají Petra a Petr Třešňákovi o tom, co nakonec jejich rodině nejvíc pomohlo.
Autor: Foto archiv rodiny Třešňákových
V organizaci Naděje pro děti úplňku, kterou Třešňákovi založili, se snaží v rámci tzv. homesharingu propojovat rodiny dětí s těžkou poruchou autistického spektra s dobrovolníky, kteří si děti berou do svých rodin. V Alianci pro individualizovanou podporu se zase snaží změnit princip poskytování podpory. „Chceme, aby se nejdřív zmapovaly potřeby člověka s postižením, a podle toho se zajistila péče,“ vysvětluje Petr Třešňák.
Autor: Jakub Stadler, MAFRA