Ivana Chýlková se mi líbí už od dob, kdy hrála v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Nedávno jsem se ohromně bavila, jak vypráví, jak navštěvovala kurs angličtiny v Anglii, mezi Araby. Pořad 7 pádů.

krasne to vyjadrila ivana. porad jsem premyslela, proc jsem uvizla ve sledovani filmu sedmdesatych, osmdesatych let. dneska skutecne herecky jsou vecne krasky v nesnazich, a herci ukoktani klauni. a penize to nezmeni.

Není "Přítelkyně" z domu smutku plurál?

Také si to může dovolit, mít to herectví i jako koníčka ( ne jako práci, kterou se musí živit ), když má tak kvalitní zázemí. Nezávidím, jen konstatuji a přeji.