8 bitů

"Současná snímací i reprodukční technika je schopná zachytit jen malý rozsah, který zhruba odpovídá 256 jasovým úrovním, tedy osmi bitům na jeden obrazový element, takzvaný pixel."

Tohle platí pro obyčejný JPEG, přičemž RAW (či NEF) má bitovou hloubku vyšší, zpravidla 12 či 16 bitů.

HDR je ale třeba vnímat jako doplněk, nikoliv jako nástroj. Bohužel to někdy dopadá tak, že původně zajímavá kontrastní fotka (nebo nepovedená expozice) vyústí v prasárny typu: https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-frc3/q71/s720x720/993063_572923169426584_64993857_n.jpg

V tomto případě jde o postprocess, takové jedné HDR ze stativu na krajině může udělat hodně. Není to ale všehospása.

Aby se kvalita fotky dala srovnat s kvalitou lidskýho vidění

... je potřeba, aby se snímací čipy co nejvíc podobaly lidskýmu oku. Například na nich jsou fotocitlivý buňky v barvách RGB (přesněji RGGB - Bayerova maska), ale oko má tyčinky a čípky, tedy RGBW.. Ty jsou navíc schopny reagovat na dopad jedinýho fotonu, křemík nikoliv. Dále dynamickýmu rozsahu škodí neustálá snaha vměstnat co nejvíc megapixelů na malou plochu čipu. Oko má sice cca 140MPx, ale na jaký ploše? Ovšem to, co posílá do mozku, je hnus fialovej, samo oko totiž obraz navíc účinně komprimuje, velkou zásluhu na kvalitě obrazu má náš mozek - obraz dekomprimuje, dokáže eliminovat menší poškození sítnice.

Lidský oko takhle nedoženeme, ovšem můžeme se mu přiblížit tak, že budeme používat velký čipy s velkými světlocitlivými senzory, a to v uspořádání RGBW. Ale tohle je spíš pro profi zrcadla, ne pro mobily.