A navíc jako bonus mají chutné maso

Strážci tábořišť. To podepisuji. Je tomu již mnoho let, byli jsme asi v šesti lidech v divočině se dvěma psy. Večer malý ohýnek a potom spánek pod širým nebem. Moc jsem nespal, jak jsem vnímal vše kolem, hvězdy, známé i podivné zvuky a naše psy. Jeden z nich také nespal a soustředěně pozoroval okolí, větřil, naslouchal, občas šel na obhlídku. Po nějaké době, šel vzbudit druhého psa a vystřídali se ve spánku. Toto se ještě jednou opakovalo. Potom jsem již usnul. Připadali mi velmi šťastní, že můžou vykonávat něco užitečného pro smečku, co člověk neumí.

Vědci netuší, kdy si lidé začali ochočovat psy. To nevadí. Kardinální otázka toiž zní jinak: Kdy, do prkenný vohrady, si začali psi ochočovat člověka?

Samozřejmě v tutéž chvíli ...