Petra Procházková: (19.11.2015 13:50) naprosto s vámi souhlasím pane Skokane. Také vidím v tomto jediné východisko. Muslimové sami musejí začít měnit své domovské prostředí tak, aby z něj nemuseli prchat. Jisté snahy jsme viděli během tzv. arabského jara. Nakonec třeba i Afghánistán byl v 60. letech nevídaně tolerantní zemí. Ale jakmile jsou tyto země leckdy ne bez viny velmocí zachváceny občanskými konflikty, naopak dojde k zásadní regresi a radikalizaci některých skupin obyvatelstva...no a úplně nakonec i k volání většinové společnosti po tvrdé, nejlépe islámské ruce, která zavede pořádek. Což je konec veškerých svobodomyslných a sekularizačních snah. Takže ano, máte pravdu, jen teď odkud začít a jak na to.... Mimochodem, jeden z nejtvrdších a nejvíce zpátečnických režimů, Saudská Arábie, je hlavní americký spojenec v oblasti.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:45) Já rozhodně nemám pocit, že by muslimské ženy měly hodnotu tažného zvířete. Samozřejmě, že jsou připady, kdy žena, například v Afghánistánu, skutečně nemá práva, na která jsme zvyklé my, ženy evropské. Ale celé to je mnohem složitější, než jste to vyjádřila ve svém dotazu. Obrovská zodpovědnost mužů je také to, co na rodinách, které jsem potkala, je na první pohled patrné. Ženy v muslimské společnosti mají skutečně jiné postavení, ale není to rozhodně tak jednoduché, jak to vidíte- můj muž je muslim a já se též necítím jako tažné zvíře. respektive někdy ano, ale to nesouvisí s ním, nýbrž s tím, že musím chodit do práce, starat se o rodinu, o osmiletého syna, o dům, o auto.. neboť manžel pracuje v Londýně. Takže s těmi tažnými zvířaty to nevidím až tak jednoznačně, jako vy.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:42) Souhlasím s tím, že EU je neuvěřitelně těžkopádná a nerozuhodná... a že iniciativu vlastně převzalo podsvětí, pašerácké gangy a kriminální svět. ten teď organizuje veškerý servis pro uprchlíky. zatímco Evropa se stále radí. Jediné, s čím bych s vámi nesouihlasila, je dávat do souvislosti imigrační vlnu a terorismus. Ti lidé jsou, jak napsal velmi dobře můj kolega Luboš Palata, naši spojenci, neboť teroristé jsou i jejich nepřátelé. A rozhodně jim vyvraždili víc spoluobčanů, než nám.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:38) Než to ale pochopí, navrhujete jich pár pro výstrahu postřílet? Nebo nechat utopit? nemyslím si, že si můžeme žít dále ve své nedotknutelné a syté Evropě, opevnit se ploty a zdí a lebedit si, jak jsme na to vyzráli. Ano, šlo by to, ale pak s emusíme vrátit mnoho desetiletí zpátky, přestat cestovat, zrušit internet, televizi, satelity... uzavřít se zcela do ulity a přestat se stýkat se zbytkem světa. V opačném případě je kontakt mezi různými kulturami nezbytný a v případě krize, války či živelné pohromy v jednom koutě se prostě nějakým způsobem událost odrazí i ve všech koutech ostatních. Nutnost sdílet dobré i zlé ve smyslu planetárním je daní za svobodu pohybu i otevřenost světa... Zkrátka, nemyslím si, že svět může fungovat nadále s tak propastnými sociálně-ekonomickými rozdíly, jaké existují dnes. A tím vůbec nechci říct, že jsme chudobu v Africe nebo válku v Afghánistánu zavinili. Jen konstatuji, že se nás podobné věci budou stále více dotýkat.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:33) Obávám se, že máte poněkud zkreslené představy o tom, jak se člověk prchající před nějakým nebezpečím rozhoduje. Někdy prostě nemají šanci čekat, jindy se dostanou do rukou převaděčů, kteří jimi manipulují, postrkují jimi a vyhrožují jim a na nějaké těhoptenství neberou ohled. Například Afghánci ujdou podstatnou část cesty pěšky a byla jsem svědkem toho, jak prostě třeba před plavbou do Řecka musejí svá zavazadla vyhodit. Zbavují se všeho, co si nemohou vzít na člun. Oblečení, bot... Občas také musejí utíkat pžed policií, v Turecko jsem to viděla, a v takové chvíli také přicházejí o všechno, co měli. Zásadní je ale cesta před moře, na pláži v turecku nechávají vše, co se do člonu nevejde. A stím mořem.. ano, můj muž na dovolené v Chrovatsku před několika lety také přišel s tím, že jsem ho měla informovat o tom, že moře je slané. Prostě pro Afghánce, kteří moře nemají a nejsou zvyklí k němu jezdit na dovolenou, je to informace prostě podružná. Víme my, jak vysoké je pohoří Hindukúš? Víte, kolik lidí jsem překvapila, když jsem jim řekla, že v Afghánistánu je v zimě spousta sněhu a teploty klidně minus dvacet?

Petra Procházková: (19.11.2015 13:28) Myslím si, že západní státy s početnou muslimskou menšinou mají obavy z toho, aby se hněv občanů neobrátil proti této religiózní skupině, a nedošlo k opravdu velkým a zásadním střetům. Na to musí politik, který má v zemi milióny muslimů, také myslet. A ne vyvolávat hrůzu a vztek, ty nejnižší pudy v člověku, které pak vyústí ve mstu a pogromy. I to už Evropa zažila není-liž pravda? Na druhou stranu máte pravdu v tom, že EU zaspala v řešení uprchlické vlny... a že se už půl roku jedná zcela bez praktických výsledků, které by obyvatele EU uklidnily a uprchlíkům v jejich strádání pomohly. Je to možné, jsem o tom přesvědčena, ovšem ČR je jednou ze zemí, které dohodě o nějakém rozumném řešení svou absolutní nesolidárností a ignorancí nutnosti dělit se nejen o dotace, ale i o problémy, brání. V čele s naším panem prezidentem Zemanem vrážíme vlastně klín do evropského prostoru a znemožňujeme jakýkoliv rychlý společný postup.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:24) Myslím si, že většina těch lidí opravdu shromáždí úspory, rodinné úspory, prodá, co může - ne všichni mají rozbombardovaný dům v oblasti kontrolované IS. Vypůjčí si,... Muslimové mají často své úspory uložené ve zlatě, takže i to asi prodávají. Setkala jsem se s případy, kdy se na cestu složila široká rodina a vyslala buď svého nejperspektivnějšího člena, nebo nejohroženější část rodiny. Nemyslím si, že je tady nějaká tajná síla, která dává uprchlíkům peníze na cestu. Spíš ale působí nejrůznější informátoři, kteří lidi k odchodu do Evropy pozvbuzují falešnými sliby... to ano.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:21) Tak k první části otázky. Přizpůsobila jsem se do té míry, po kterou to bylo nezbytné a mne to příliš neomezovalo. On po příjezdu do Evropy udělal to samé. Jsem docela pyšná na to, že s enám oběma podařilo zůstat v obou kulturách těmi, kým se cítíme být, a zároveň neprovokovat své okolí k nějaké nevraživosti nebo ho urážet či strašit. Myslím, že to je cesta... zachovat si to své, neurážet okolí, respektovat místní zákony. Není nutné zcela splynout s okolním davem. A ke druhé části... doufám, že k teroristickému útoku v Praze respektive v ČR nedojde a nepřeji si, aby k podobným útokům docházelo kdekoliv na světě. Žádný scénář se pro takový případ připravit nedá. Každý děláme svou práci, já píšu, policisté chrání, lékaři léčí.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:17) Souhlasím s vámi, že nečinnost mezinárodního společenství včetně bohatých a tučných mezinárodních organizací v čele s OSN je trestuhodná. Na druhou stranu nelze se orientovat pouze na to, že chceme ten tok lidí někde na jejich vestě zastavit - to povede k jedinému efektu. Nahromadí se, například ve Vámi zmíněném Turecku, budou nevídaně strádat, radikalizovat se, Turecko si s tím neporadí a máme tady nové ohnisko nepokojů. Myslím, že je třeba začít přemýšlet úplně jinak, než jsme tomu byli zvyklí doposud. Hodně se toho napsalo a řeklo o globalizaci - máme internet, létáme si jako diví z jednoho konce světa na druhý, a tak se musíme naučit i takovéto fatální problémy řešit společně. Přehazovat si uprchlíky jako horký brambor k ničemu nepovede. Stejně jako nepomůže opevňování Evropy a ostnaté dráty. Nicméně kontrolu osob, které se po Evropě pohybují je třeba skutečně zlepšit, ale to je jen otázka logistiky. Dobré logistiky. Aby se nestalo, že uprchlíky budeme cpát do užších a užších trychtýřů, kde se ušlapou, poperou.... Myslím, že zorganizovat to jde rychle, lidsky i bezpečně.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:12) To je právě velký problém, nějak charakterizovat tu skupinu, kterou nazýváme uprchlíky. Je totiž příliš pestrá. Ti lidé často nemají nic společného, kromě toho, že jsou na cestě a že jim doma nebylo dobře. Řada z nich tuší, co je v Evropě čeká. Potkala jsem několik mladých mužů, kteří pracovali v Afghánistánu pro západní humanitární organizace nebo pro západní armády, někteří už v Evropě byli na návštěvě u příbuzných, a tak celkem chápou, že budou muset pracovat, platit daně... že nic není zadarmo. Někteří o tom vůbec nepřemýšlejí, jiní mají představy nereálné. Záleží hodně i na vzdělání.. takže opravdu je to různé a nějaká informační kampaň by hodně situaci pomohla.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:09) Nevinní lidé zranění nebo dokonce mrtví ve mne vyvolávají vždy to samé, ať už patří k jakékoliv komunitě, náboženství, etniku.. atd. Je to pocit bezmoci, zoufalství a neskutečné lístosti. Plačící matky, které ztretily své dítě, to je nejhorší, co jsem v životě viděla a je úplně jedno, na které z front se takové věci dějí a ve jménu čeho se dějí. Mimochodem, ja ani nestraním muslimům, neboť sama jsem křesťan. Je mi jedno, kdo se kam chodí modlit. Je mi i jedno, že se někdo nechodí modlit vůbec.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:06) Dobrý den, nevím, zda vám úplně přesně rozumím, ale pokud ano, zdá se mi, že s ev jedné věci mýlíte. Uprchlíci představují jakýsi výsek běžné populace svých domovských států. Radikalizovaných je mezi nimi podle mne zcela mizivé procento. Většina z nich totiž právě před příliš radikálním pojetím islámu utíká - kromě toho, že prchají před bombardováním, a katastrofálním nedostatkem. Nemají rozhodně ten cíl, který jim mnozí podsouvají - tedy zničit naši společnost, zničit naše křesťanské hodnoty, které mimochodem já osobně často ve svém okolí tak marně hledám. To, že tento úmysl uprchlíci nemají, neznamená, že se tak nemůže stát. pak si za to ale budeme moci jen my sami.

Petra Procházková: (19.11.2015 13:00) No... mozna nejsou tak napadni, jako male deti, zeny a .. Mně se zdá, že je zhruba polovina žen a dětí a polovina mužů a Vámi zmíněných výrostků. Ale přesnou statistiku neznám. někdy člověk může podlehnout optickému klamu, protože muži, zvláště ti mladí, jsou prostě aktivní, všude je vidíte v první řadě, všude jsou první, vše zařizují.. ženy s menšími dětmi jsou naopak často někde stranou, čekají... bojí se... takže mladí muži vám jako první padnou do objektivu.