„Uvědomujeme si, že kádr našeho ženského A-týmu nereflektuje rasovou různorodost v rámci celého klubu i komunit, které reprezentujeme,“ sdělil Arsenal na dotaz serveru The Athletic.
Fanoušky zarazilo především to, že zrovna v Londýně, jednom z největších evropských měst, nenajde klub jako Arsenal i hráčky jiné barvy pleti.
„Dosáhnout většího počtu mladých žen a dívek různého původu je pro nás v rámci mládežnických kategorií prioritou. Zvláštními opatřeními se jim snažíme v tomto ohledu zjednodušit cestu a zlepšit dostupnost našich akademií,“ pokračuje prohlášení.
The Arsenal.
Our 2023/24 squad. https://t.co/PCUHZdFGEh
„Jsme hrdí na hráče i hráčky různých společenských i etnických původů, kteří se zapsali do naší historie nebo se podílejí na současném úspěchu i utváření týmové kultury. Chceme docílit rozmanitosti, díky které bude mít každý pocit, že je součástí klubu.“
Není to však trochu přehnaná reakce na kritiku především od fanoušků?
Arsenal očividně není klubem, který by se snažil skládat tým pouze z bělochů. Jde mu především o co největší kvalitu, která přinese úspěch.
Před jedenadvaceti lety, ještě pod Arsénem Wengerem, se dokonce londýnský celek zapsal do historie, když jako první klub nasadil do základní jedenáctky v zápase Premier League devět fotbalistů tmavé pleti. Když se teď podíváte na soupisku prvního týmu, najdete tam hráče jako Bukayo Saka, Thomas Partey, Gabriel či Eddie Nketiah.
Reakce na sociálních sítích vyvolala až týmová fotka fotbalistek Arsenalu, ale úplně stejně je na tom třeba Everton. Minimum hráček tmavé pleti má i ženská reprezentace, zatímco u té mužské tvoří černošští fotbalisté zhruba třetinu současného kádru.
Což ale samo o sobě nemusí znamenat vůbec nic a úpravy kádru pouze za účelem rasové rozmanitosti rozhodně nejsou jedinou cestou, jak nastalou kauzu vyřešit.
Fotbalistky Arsenalu slaví gól do sítě Bristolu City.
Ale přesně to by si fanoušci, kteří se snadno nechají ovlivnit emocemi, zřejmě přáli, protože vidí jednoznačnou diskriminaci.
Na druhou stranu fotbalová veřejnost už delší dobu upozorňuje na komplexní problém, jehož důsledkem je mimo jiné právě situace Arsenalu.
„Je to sport střední třídy, většina akademií se vyskytuje na předměstí a odtud pak přichází nejvíce hráček. Proč se nezaměříme i na centrum Londýna? Stačí se podívat, kolik hráčů v mužské reprezentaci je z jihovýchodní části města,“ postěžovala si v únoru Emma Hayesová, trenérka fotbalistek Chelsea.
„Takhle těžko najdeme další Alex Scottovou či Rachel Yankeyovou, když dívky tmavé pleti dívky nedostanou příležitost.“
Obě zmíněné fotbalistky jsou shodou okolností velkými legendami Arsenalu a pochází z centra Londýna.
Sonia Bompastorová (vzadu) z Francie se snaží obrat o míč Angličanku Yankeyovou ve čtvrtfinále mistrovství světa ve fotbalu.
Většina dívek v Anglii se v současné době do velkých klubů dostává přes takzvané Emerging Talent Centres, zjednodušeně centra, která jsou napojená na jednotlivé celky a snaží se najít talentované dívky od osmi do šestnácti let a poskytnout jim na určitou dobu co nejlepší podmínky k tréninku. Dle serveru The Athletic jich v zemi je 73 a v aktuální sezoně se předpokládá, že jimi projde až 4 200 fotbalistek.
Jenže nejsou dostupné všem, a právě to se má v dohledné době změnit.
„Naší ambicí je, aby 95 procent fotbalistek mělo nějaké centrum vzdálené méně než hodinu od svého bydliště,“ říká Kay Cossingtonová, šéfka ženské fotbalové asociace.
Tím by se měly srovnat příležitosti pro všechny dívky bez ohledu na jejich rodinné zázemí. Zároveň to však neznamená, že se díky tomu v příštích měsících a letech promění polovina kádru třeba právě Arsenalu či jiných ženských klubů v Anglii.
Tedy na místech, která jsou fanouškům nejvíce na očích.
