Co to mělo znamenat, že majitel fotbalové Sparty skandálně dorazil do kabiny rozhodčích?
Nejen Křetínskému přišlo podivné, proč rozhodčí uznali gól Brna ze situace, která smrděla ofsajdem. A proč zároveň na druhé straně neplatil gól sparťana Čvančary, který se dušoval, že mu balon nezasáhl ruku.
Ale zajít v doprovodu pořadatele do šatny sudích, to je hodně přes čáru.
Ať jste jakákoli šajba.
Bez ohledu na to, jestli kopete okresní přebor, nebo se zrovna rvete o ligový titul.
Sudí Radina si návštěvu správně nenechal pro sebe, a tak se v zápisu dočtete: „Slušnou formou požádal o vysvětlení dvou herních situací a následně kabinu rozhodčích opustil.“
Část oficiální zápisu o utkání Sparta - Zbrojovka Brno, podle kterého přišel o poločasové přestávce do kabiny rozhodčích majitel Sparty Daniel Křetínský.
Možná byste to do sparťanského bosse na první pohled neřekli. Nenapadlo by vás, že zrovna on udělá totéž co jablonecký šíbr Pelta, který zašel za sudími předloni v létě. Křetínský spíš působí jako distingovaný byznysmen, člověk z vyšších sfér, který si pečlivě drží nadhled i odstup a každý tah či reakci do detailu promýšlí.
Ale nemyslete si: vír emocí, které fotbal přináší, dokáže dokonale vcucnout i jeho. Možná dokonce víc než bafuňáře Peltova typu, kteří v prostředí nejsledovanějšího sportu planety žijí odmalička.
Vášně, jež provázejí fotbal, Křetínský ani při dojednávání miliardových smluv nemůže zažít. Překvapuje spíš, že se je po devatenácti letech ve Spartě nenaučil zkrotit.
Kolují legendy o tom, jak se mu trenéři zpovídali z taktických rozhodnutí, jak s nimi před každým utkáním probíral sestavu nebo jak současný slávistický kouč Trpišovský kdysi neuspěl při obsáhlém přijímacím pohovoru v Křetínského kanceláři.
Hlavně v prvních letech měl mladý šéf tendenci ovlivňovat chod klubu na všech úrovních – snad si nemohl zvyknout, že na rozdíl od klasického byznysu může v rozhodujících chvílích jen sedět na tribuně, mačkat palce a doufat.
V posledních sezonách se naopak stáhl, trenéry sice často střídal, ale pravidelně s nimi už nekomunikoval. Možná se mohlo zdát, že poté, co nakoupil akcie anglického West Hamu, už český fotbal neprožívá tak jako zpočátku. Kromě výstupů pro klubové kanály o Spartě nedával rozhovory, výjimku udělal před osmi lety, kdy překvapivě kývl na návštěvu ve studiu televize Prima Cool při zápase Ligy mistrů.
„Finance nejsou to, co nás trápí. Jsme připravení Spartu dotovat,“ objasňoval tehdy. „Rádi bychom viděli výsledky.“
Jenže když se výsledky konečně dostavily a Sparta může reálně uvažovat o titulu, Křetínský udělal hloupost, která může výrazně uškodit.
Nejde ani tak o pokutu pro klub, která se po zpřísnění řádů může v krajním případě vyšplhat až k pěti milionům, ale pravděpodobně bude o dost nižší.
Spíš by Spartu mělo mrzet, že jí šéfova poločasová procházka dostane úplně zbytečně pod tlak. Vsaďte se, že když příště rozhodčí posoudí hraniční situaci v její prospěch, rivalové a kritici budou mít jasno: No jistě, to určitě pan majitel zase zašel pozdravit rozhodčí.
Soupeřům dal lacině do ruky náboje, které logicky při nejbližší chvíli jistě rádi využijí, aby Spartě vyšponovaný závěr sezony co nejvíc ztížili. A nikoho nebude zajímat, jestli chtěl Křetínský jen vysvětlení, nebo se snažil na sudí vytvořit tlak.
Ale proč vlastně zrovna teď? Za nadějného stavu 2:1 a při celkem evidentní sparťanské převaze?
Možná proto, že zrovna zápasy s Brnem, odkud pochází, Křetínský enormně prožívá. Přímo z vipky na Letné sleduje zhruba polovinu utkání, ale pokud to jen trochu jde, proti Zbrojovce nechybí nikdy.
Hlavně ho však určitě vtáhl boj o titul, do něhož Sparta výrazně promlouvá po dlouhé odmlce.
Ani jedno nemůže v žádném případě posloužit jako omluva. Křetínský si měl včas uvědomit, že nemá žádnou speciální výsadu, aby mohl rozhodčí konfrontovat s jejich výroky. I když je miliardář, i když Spartu vlastní, i když svým vlivem může měnit fotbalovou legislativu. Teď musí počítat s trestem nejen pro klub, ale i pro sebe: disciplinárka mu může až na tři měsíce zakázat činnost. Jak by takový flastr v případě klubového majitele vypadal v praxi, to je otázka.
Ruka, ukazuje sudí Marek Radina a neuznává branku sparťana Tomáše Čvančary. Ten se drží za nos, míčem totiž dostal do obličeje.
Jedno však Křetínský v neděli ukázal: Sparta mu není lhostejná.
Přestože ji neřídí zdaleka tak dobře jako své obchodní společnosti, přestože v jeho éře brala jen čtyři tituly a od roku 2006 nehrála Ligu mistrů, pořád je pro něj zjevně důležitá.
Tak moc, že kvůli ní porušuje řády a riskuje třeba i vlastní pověst.
