Fotbalové vísky v Česku: bohatí za miliony ukájeli vášeň

Mezi první Drnovice a třetí Blšany se vklínilo pouze chilské město El Salvador, jehož populace prudce klesla po zavření tamějších měděných dolů. Profesionální fotbal provozovaný ve vesnickém prostředí byl českou specialitou 90. let a přelomu tisíciletí, kterou zařídili většinou ambiciózní a bohatí rodáci. A zdaleka nešlo jen o Blšany a Drnovice.

Jan Gottvald: Drnovice nehrály catenaccio S vrcholovým fotbalem už nemá Jan Gottvald (64) nic společného. Ale míval. A tak zásadně, že se jeho příběh stal i námětem pro film. Drnovické catenaccio mělo premiéru 2. září. "Vzestup a pád drnovického fotbalového klubu jsou typické pro český fotbal, politiku a podnikání 90. let – jsou za ním nejen krásné góly, ale taky tajemní sponzoři, korupce či doping," představuje snímek distribuce. Sám Gottvald ve filmu nevystupuje a drnovický fotbalový zázrak, jehož byl strůjcem, vidí pochopitelně z jiného úhlu: Drnovice catenaccio nikdy nehrály. Ve filmu vystupuje i váš krajan z Drnovic Pavel Klvač, který coby sociolog a předseda spolku Drnka řadí drnovický fotbalový zázrak k rysům divokých devadesátých let. Souhlasíte s tím? To odmítám a vyprošuji si, aby mě s tím někdo spojoval. Když jsem ho slyšel v nějakém rozhovoru, jak to říká, tak jsem vzal auto, jel jsem k němu a sprostě mu vynadal. Já jsem to dělal za svoje peníze, které jsem mohl investovat daleko účelněji. Ale dělal jsem to pro Drnovice a proto, že mě to bavilo. Měl jsem výsledky a proslavil Drnovice tak, že panu Klvačovi s tou jeho Drnkou by se to nepovedlo za milion let. Proč jste utápěl desítky milionů korun ve fotbale? Já jsem rodilý Drnovák a fotbalem jsem vždycky žil, proto jsem ho dělal s takovým zaujetím. Původně jsem nechtěl tak vysoko, ale když se mi tak dařilo, hnalo mě to výš a výš. Fotbal pro mě byl něco jako pro gamblera automat. Drnovice zažily slávu, zahrála si tam i reprezentace, ale teď stojí u návsi obří stadion, který se rozpadá. Jak se k vám chovají místní? Jsem pyšný na to, co jsem tu dokázal, ale pohled na stadion mě opravdu drásá. Je to ostuda, se kterou nikdo nic nedělá, když se nepostarám já a nedám borcovi dva tisíce, aby to tam trochu upravil. Lidé by se mi z poloviny málem klaněli, a druhá polovina si zase šušká, že bůh ví, kde jsem bral na velký fotbal peníze. Myslí si, že jste je ukradl? Dávají to tím vlastně najevo. Ale já jsem to neměl kde ukrást. Jenže nemohl jsem každému na potkání vykládat, že jsem prodal podíly ve fabrikách, které fungovaly a které jsem poctivě "vytendroval". Drnovice už zase hrají fotbal, postoupily do 1.B třídy. Neláká vás obout se do toho znovu a dostat je na vyšší, dejme tomu divizní úroveň? Víte, já mám před sebou deset nebo patnáct let života a já už nechcu. Ve fotbale už stejně s Drnovicemi nemůžu dokázat víc, než jsem dokázal.

"V Poštorné jsem se narodil a měl jsem šanci pro své rodiště něco udělat. Tak jsem se o to snažil. A nebyl to podnikatelský záměr, to vám garantuji," říká licencovaný agent FIFA a podnikatel Rudolf Baránek. S Tatranem Poštorná hrál pět let druhou ligu, a dokonce mohl postoupit do první, což ale nakonec odmítl. Druhou ligu viděli po revoluci také v Ratíškovicích, Slušovicích nebo Dolních Kounicích.

Až na vrchol fotbalové pyramidy se odvážili pouze tři vesničtí mecenáši. Blšany postoupily do nejvyšší soutěže v roce 1998, když už byl František Chvalovský předsedou fotbalového svazu. O jednu sezonu dříve se na rok první ligou mihly Lázně Bohdaneč dotované rodákem z nedalekých Živanic Jiřím Novákem.

První byl ale v roce 1993 Jan Gottvald s Drnovicemi. "Hrál jsem s nimi ligu celkem jedenáct roků, to je zázrak! Osobně jsem do Drnovic přivedl 319 fotbalistů včetně Kadlece, Weisse, Kubíka, Druláka nebo Šilhavého. Hrála tu česká reprezentace i Mnichov 1860 s mistrem světa a Evropy Thomasem Hässlerem. Nastrkal jsem do toho ze svého skoro 150 milionů korun," bilancuje někdejší místopředseda fotbalového svazu.

Základní publikum tohoto bohatého divadla ale čítalo jen asi dva tisíce diváků. Právě tolik obyvatel mají Drnovice, a zdaleka ne všichni přítomnost velkého fotbalu se vším, co přináší, vítali. Proč to tedy nejen Gottvald, ale i další donátoři vesnických klubů dělali? Ze jmenovaných obcí musíme vyjmout Ratíškovice a Slušovice, které tak úplně nezapadají do scénáře, jenž je jinak v případech všech vesnických velkoklubů podobný.

V Ratíškovicích se zběsile nebudovalo, dnes na tamním areálu ani nepoznáte, že býval druholigový, a tamní fotbal má ligovou tradici už z 50. a 60. let dvacátého století. Slušovice pro změnu využívají stadion postavený za předlistopadové éry Františka Čuby a prosperujícího JZD. Druhou ligu tam po převratu navíc nefinancoval místní rodák, ale bratři Jan a Emil Řehákové, kteří nakonec z klubu i obce odešli do Zlína, kam s sebou vzali i část tribuny.

Jinak jsou příběhy velkého fotbalu v malých obcích podobné. Místní rodák nadšený pro fotbal v 90. letech začal podnikat, vydělal pohádkově veliké peníze, a protože byl přirozeně ambiciózní, ukájel svou vášeň ve jménu slávy svého rodiště, které chtěl zviditelnit fotbalovou cestou.

"Měl jsem fotbal místo automatů. Původně jsem chtěl hrát krajský přebor nebo divizi. Ale čím víc se mi dařilo, tím výš mě to hnalo," přirovnává se k fotbalovému gamblerovi Gottvald. Podobně mluví i Novák. "Fotbal je pro mě droga. Mám rád oba póly pocitů po utkání. Nadšení a euforii po vítězství, ale i to zklamání, když se prohraje," říká někdejší sponzor bohdanečského fotbalu, který už ale úplně zanikl.

Žádná ze jmenovaných obcí už ligovou soutěž ani zdaleka nehraje. V té nejvyšší je teď účastníkem z nejmenšího města 1. FC Slovácko, ale ani jeho sídelní Uherské Hradiště nemá méně než dvacet tisíc obyvatel. Blšany a Slušovice hrají přebory svých krajů a jsou nejlépe postavenými týmy bývalých ligových vesnic.

VRCHOLY VESNICKÝCH KLUBŮ BLŠANY: Nejlepšího umístění dosáhl klub z chmelařské oblasti při své premiéře mezi elitou v ročníku 1998/99, kdy Blšany skončily šesté. Následovala dvě desátá místa. Žlutomodrý dres oblékla řada bývalých nebo současných reprezentantů, například Petr Vrabec, Jiří Němec, Patrik Gedeon, Petr Čech či Štěpán Vachoušek. Památný zápas: Blšany–Sparta 3:0 (červenec 2001). První ligový zápas trenéra Hřebíka ve Spartě skončil velkým propadákem. Blšany vstřelily všechny góly favoritovi během osmi minut v první půli. DRNOVICE: K největším úspěchům týmu z vyškovské vísky patří třetí místo ze sezony 1999/2000, kdy mužstvo vedené kanonýrem Radkem Drulákem nestačilo jen na pražská "S" a zajistilo si start v Poháru UEFA. Drnovice se mohou pochlubit i dvojnásobnou finálovou účastí v Poháru ČMFS. Památný zápas: Drnovice–Sparta 4:4 (srpen 1998). Sparta vedla už 4:1, ale kanonýrům se zrovna ten den velmi dařilo. Hattrick vstřelil drnovický Tuma i sparťan Siegl. LÁZNĚ BOHDANEČ: Horší výsledky nikdo od rozdělení federace v první lize neměl. Lázně Bohdaneč získaly během 30 kol jen 11 bodů, východočeský tým měl nejhorší útok (18 gólů) i nejpropustnější obranu (61 gólů). Památný zápas: Plzeň – Lázně Bohdaneč 1:2 (září 1997). První ligové body vybojoval nováček až po šesti porážkách.

Udržet fotbal ve vsi bez přirozeného zázemí a infrastruktury se ukázalo jako nemožné. Jakmile došly peníze dotyčnému mecenáši a sponzor, kterého případně do svého klubu dokázal přivést, také přívod peněz uzavřel, znamenalo to více či méně rychlý pád do fotbalových hlubin. Často ho doprovázely i soudní opletačky mužů, kteří stáli na počátku vesnických příběhů.

Nejvíce zamotaný je případ Františka Chvalovského. Blšanský patriot stojí za tím, že na Lounsku po osm let existovala nejmenší světová obec, kde se hrála nejvyšší fotbalová soutěž v zemi. Obchodník s masem a chmelem to na fotbalovém poli dotáhl až na předsedu národního svazu a funkcionáře Evropské fotbalové unie UEFA. Kvůli jeho podnikatelským aktivitám už se ale skoro deset let táhnou soudní spory o to, jestli se podílel, nebo nepodílel na úvěrových podvodech ve výši zhruba půl druhé miliardy korun.

Průkopníkovi vesnického fotbalu v české lize Janu Gottvaldovi hrozilo až 12 let vězení, podezřelý byl z hospodářské trestné činnosti. Vyvázl s pokutou ve výši tří milionů korun a dnes provozuje rodinný hotel v Lulči kousek za Drnovicemi. A odmítá, aby jeho životopis tvořil součást příběhů vesnických fotbalových rychlokvašek vzešlých z pochybných peněz.

"Jsem pyšný na to, co jsem v Drnovicích dokázal. Padesát procent lidí by se mi tu málem klanělo, a druhá polovina si šušká pochybovačné řeči o tom, že kdovíjak jsem to dělal a bůhvíkde jsem ty peníze na velký fotbal bral. Takže mi jasně dávají najevo, že si myslí, že jsem to někde ukradl. Ale já jsem je neměl kde ukrást. A vyprošuji si, abych byl spojovaný s těmi Machy a Čekany, kteří si brali úvěry, dělali fotbal pět šest let a pak utekli," odmítá Gottvald spojení s divokými devadesátými lety.

Doba, kdy se ligovými soutěžemi proháněly kluby z vesnic, je pryč a zůstane zřejmě specifikem 90. let a přelomu století. Pomníčky velikášských rodáků ale v malých českých a moravských obcích ještě nějakou dobu zůstanou. Zajeďte se podívat třeba na chátrající mezinárodní fotbalový stadion nedaleko drnovické návsi.