Cipro téměř tři roky bojoval s rakovinou tlustého střeva, o jeho úmrtí informovala právě Slavia.
Pro ni platí Cipro za legendu, vždyť jako fotbalista za ni během devíti let odehrál přes 500 zápasů. Nastupoval v útoku, záloze, nakonec i obraně, nosíval kapitánskou pásku.
Coby hráč s týmem vyhrál „jen“ domácí pohár v roce 1974, větší úspěchy zaznamenal coby trenér. Červenobílé vedl celkem třikrát a jeho nejzásadnějším angažmá bylo hned to první.
„Nevýslovné štěstí. Jako trenér jsem nikdy nezažil nic opojnějšího,“ popisoval před dvěma lety pro iDNES Premium své pocity z postupu Slavie do semifinále Poháru UEFA v roce 1996.
Tým, v jehož dresu zářili Karel Poborský, Radek Bejbl, Jan Suchopárek nebo Vladimír Šmicer, málem narazil v předkole na rakouský Graz, ale potom vyřadil Freiburg, Lugano, Lens i slavný AS Řím. Až francouzské Bordeaux se Zidanem, Dugarrym či Lizarazem bylo nad jeho síly.
Větší úspěch na klubové scéně český fotbal nemá.
K tomu ve stejné sezoně Slavii dovedl k mistrovskému titulu, na který čekala předlouhých 49 let. O rok později s ní triumfoval v domácím poháru, dostal také nabídku trénovat reprezentaci, ale odmítl a zamířil do rakouského Innsbrucku.
Poté se vystudovaný právník do Slavie ještě dvakrát vrátil, nejdřív v letech 1999 až 2000, pak po vyhazovu Karla Jarolíma na jaře 2010 s týmem „dokroutil“ sezonu a zároveň plnil úlohu hlavního skauta klubu.
Kromě pražského klubu trénoval v Česku ještě například brněnskou Zbrojovku, Blšany či Plzeň, třikrát nastoupil do role kouče také v Českých Budějovicích.
Právě tam vrcholovou trenérskou kariéru v říjnu 2015 definitivně uzavřel.
Užíval si penze, občas v rozhovorech zavzpomínal na největší úspěchy, novináři mu rádi volali pro expertní názory.
Několik sezon koučoval mužstvo krajského přeboru v Hluboké nad Vltavou, kde bydlel, pravidelně navštěvoval zápasy Slavie přímo v Edenu. V roce 2016 obdržel cenu Václava Jíry za zásluhy o rozvoj českého fotbalu.