Fotbalová Itálie pláče. Vialli je považován za jednoho z nejlepších útočníků 80. a 90. let minulého století.
Vialli onemocněl v roce 2017 a několik měsíců trvalo, než svůj zdravotní stav zveřejnil. Podstupoval chemoterapii a radioterapii, zhubl sedm kilogramů.
Poté se zdálo, že zákeřnou nemoc porazil. Ale před pár týdny se vrátila a už jí nedokázal čelit. Vialli po sobě zanechal manželku Cathryn a dcery Olivii se Sofií.
„Děkujeme všem, kteří ho vášnivě podporovali po mnoho let. Jeho památka a příklad bude navždy žít v našich srdcích,“ oznámila Vialliho rodina.
Rodák z Cremony většinu kariéry strávil v Sampdorii Janov, se kterou se dostal do finále Ligy mistrů (1992), o čtyři roky později prestižní klubovou soutěž vyhrál s Juventusem.
S turínským klubem získal v roce 1993 Pohár UEFA, se Sampdorií (1990) a s Chelsea (1998) triumfoval v tehdejším Poháru vítězů pohárů.
Tenkrát už byl v Chelsea i hrajícím trenérem, kterou vedl i po skončení hráčské kariéry. Stal se prvním italským koučem v Premier League.
You’ll be missed by so many. A legend to us and to all of football.
Rest in peace, Gianluca Vialli. https://t.co/mNJPDkCSYO
„Pro Chelsea je to strašný den. Gianlucův odkaz hráče, trenéra a především osobnosti bude navždy zapsán v klubové historii, na Stamford Bridge bude žít dál. Jeho rodině a přátelům posíláme upřímnou a hlubokou soustrast,“ uvedli šéfové klubu Todd Boehly a Behdad Eghbali ve společném prohlášení na twitteru. Sociální sítě klubu se zbarvily do černa.
Od roku 2001 působil jako trenér Watfordu, vydržel jen jednu sezonu.
Za národní tým odehrál 59 zápasů, byl účastníkem mistrovství světa 1986 v Mexiku i o čtyři roky později doma v Itálii, která vybojovala bronz.
V reprezentaci i v Sampdorii nastupoval v útoku s Robertem Mancinim, současným trenérem italského národního mužstva.
Vedení italského svazu mu nabídlo pozici u národního mužstva, Mancini si pak prosadil, aby se stal šéfem delegace.
Společně byli u toho, když Itálie v létě 2021 vyhrála Euro. Svět obletěly fotografie, jak jsou v Mancinim v dojemném objetí. „Snil o tom, že s národním mužstvem získá trofej. Ale tohle si nikdy nepředstavoval,“ píše v komentáři Gazzetta dello Sport.
„Obvykle jsem seděl na tribuně vedle prezidenta, ale teď jsem šel na lavičku. Dvacet let jsem na lavici neseděl, naposledy ve Watfordu. Ale především jsem seděl vedle Roberta. Strávili jsme spolu hodně času, ale většinou na hřišti. Tohle probudilo vzpomínky a silné emoce,“ vyznal se tenkrát Vialli.
Ciao Gianluca. https://t.co/6MBUGpR7HO
„Ušli jsme spolu dlouhou cestu, vyrůstali jsme, vyhrávali a snili. Budeme si tě pamatovat jako kluka a neúprosného hrotového útočníka, protože hrdinové jsou všichni mladí a krásní. A ty jsi od léta 1984 naším hrdinou. Silný a krásný, s devítkou na zádech. Nejsilnější vůdce Sampdorie, spjatý s tvým „dvojčetem“ Robertem Mancinim,“ píše Sampdoria na svém webu.
„Cremona pláče. Na ulicích, v barech, prostě všude se mluví jen o našem Lucovi. Starosta musí pro město vyhlásit den smutku,“ píše Gazzetta delllo Sport.
„Vynikající útočník, skutečný bojovník. Je mi to strašně líto,“ řekl legendární brankář Dino Zoff pro italskou televizi.
„Jaká škoda, velká škoda. Byl to skvělý hráč, skvělý člověk, plný nadšení a velkorysosti,“ poznamenal bývalý trenér italské reprezentace Arrigo Sacchi.
„Celá Neapol soucítí s rodinou. Gianluca Vialli byl nezapomenutelný šampion a příklad mimořádného člověka,“ kondoloval klub z Neapole.
