Stadion Amahora skrápěl v pondělí silný déšť, pochmurné odpoledne jako by bylo poslem špatných zpráv. Právě tady se připravovali hráči malé východoafrické země na svůj úterní, dost možná nejdůležitější zápas od nabytí nezávislosti na Etiopii v roce 1993. "Kluci od Rudého moře", jak se jim přezdívá, s domácí Rwandou v odvetě 2. kola kvalifikace mistrovství světa 2014 prohráli 1:3. Do skupiny 190. země žebříčku FIFA nepostoupila.
A přece mohou její hráči slavit tak trochu jiné vítězství. Poprvé po dvou letech opustili rodnou zemi, což pro ně znamená přiležitost, která se znovu nemusí opakovat. Když naposledy jejich předchůdci navštívili mezinárodní turnaj v Keni v roce 2009, celý tým zmizel. Až později vyšlo najevo, že zamířil rovnou na Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Nairobi a ten jim zase našel azyl v Austrálii.
Eritrea je totiž jednou z nejchudších zemí světa, kde se nehledí na lidská práva. "Každý mladý občan Eritrey sní o tom, že emigruje. A to klidně i do odporných uprchlických táborů v Sudánu," napsal bývalý amabasador USA Ronald K. McMullen v dokumentu, který prosákl na Wikileaks. Letos zase newyorská organizace Human Rights Watch, která dohlíží na lidská práva, uvedla ve své zprávě, že týrání a mučení zůstává v Eritrey na denním pořádku.
Pouze sportovci patří mezi pár vyvolených, kteří mohou jednou za čas legálně opouštět zemi. Třeba letos v červenci uprchlo 13 fotbalistů nejlepšího klubu Red Sea do Tanzánie. "Musíme to urovnat, ale nevíme jak. Máme ale také pocit, že jde o konspiraci některých zahraničních zemí," řekl k tomu viceprezident fotbalového federace Eritrey Kahsay Embaye. "Jsem si jistý, že tentokrát nikdo neuteče," dodal přesvědčeně.
Dnes žijí v Austrálii. Utečte a začněte znovu, radí svým nástupcům
Emigranti z roku 2009 s ním určitě nesouhlasí. Dnes žijí v australském Adelaide, tamní klub jim sehnal ubytování a práci. Jednadvacetiletý obránce Nevi Gebremeskel se uchytil v týmu White City Woodville. Popisuje, jak prý neutekl kvůli metodám vlády, ale nátlaku od vedení tamního fotbalu. "Nikdo nemohl odletět do zahraničí, natož přestoupit do lepšího klubu," vyprávěl v rozhovoru pro New York Times.
A vzpomněl si i na schůzku, která hromadnému útěku předcházela. "Seděli jsme mlčky vedle sebe. Všichni mysleli na to samé. Měli jsme obrovský strach a prázdné kapsy. Zbyl nám jen národní dres a odhodlání," vybavil si.
Občas se pořád schází se svými bývalými spoluhráči a pochvalují si nový život. "Jsme šťastní. Proto nevidím důvod, proč by se naši nástupci měli vracet domů, když mohou začít znovu v daleko lepších podmínkách," vzkázal.
Legenda etiopského fotbalu a nyní trenér Eritrey Negash Teklit se však hromadné emigrace nebojí. Vždyť byl před dvěma lety byl u toho, když mu celý tým nadobro zmizel. "Máme pořád spoustu skvělých fotbalistů. Tahle generace je jednou z nejlepších," usmál se sebevědomě.
Právě on vybudoval reprezentaci od základů znovu, hráče si vytáhl z mládežnických týmů. Chce po nich, aby trénovali v dresech hvězd z francouzské, anglické a italské ligy. Tvrdí, že se Eritrea poučila. Prý už hráčům nezakazuje podepisovat profesionální smlouvy v klubech ze spřátelených zemí. "Hrají v Kataru, Sudánu nebo Kuvajtu. Když chtějí přestoupit, mohou. Nikdo je nedrží," vysvětlil, kde bere jistotu.
