Příklad za všechny. Sen o společném startu ve dvouposádkové lodi 470 se před olympiádou v Pekingu rozplynul jachtařce Lence Šmídové a Američance Elizabeth Kratzigové. Snění rozbily průtahy okolo udělení českého občanství pro Američanku.
Před několika dny se dvacetiletý fotbalový útočník Sparty Bony Wilfried, rodák z Pobřeží slonoviny, nechal pro LN slyšet, že si umí představit, že by nastoupil ze český tým.
Šéfa fotbalového svazu Ivana Haška jeho slova zaujala. "Zajímavá myšlenka. Bony je hráč, který by mohl být v budoucnu kandidátem pro národní tým," uvedl.
Také tady se zdá, že chuť hájit české barvy narazí na strohou legislativu. Standardní cestou totiž může cizinec získat české občanství, pokud se zde nechce oženit, jedině tak, že po pěti letech dlouhodobého pobytu zažádá o trvalý pobyt, a po dalších pěti letech může žádat o občanství.
"Zajímal jsem se o to a všichni mi potvrdili, že to můžeme řešit až po pěti letech," pokrčil rameny Hašek, vzděláním právník.
Kulig a Radčenko to dokázali
Opravdu to nejde? Do závodu s časem se deset dní před Vánocemi roku 2001 pustili házenkář ruského původu Alexandr Radčenko a především tehdejší sekretář karvinského klubu Libor Kulig. To proto, aby šikovný hráč mohl na mistrovství Evropy, které začínalo koncem ledna nadcházejícího roku, reprezentovat Českou republiku.
A uspěli. Případ ukázal, že hranice zákona nejsou až tak úzké. Ačkoli působil v Česku teprve dva a půl roku, házenkář první potřebné potvrzení získal. "A to na základě jakési výjimky, kterou tehdy mohla udělit cizinecká policie," vybavil si Kulig.
Podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky "...může o povolení trvalého pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území požádat cizinec, jehož pobyt je v zahraničněpolitickém zájmu České republiky".
"Něco takového mi tehdy úředník citoval. Cizinecká policie měla pravomoci trvalý pobyt udělit, a její šéf to udělal," vzpomněl Kulig.
Hned další den se pustili do vyřizování občanství. "Jel jsem do Prahy na ministerstvo vnitra a dotyčný úředník byl vstřícný. Řekl, že pokud najde možnost, všechno zrychlí, jak to jen bude možné," líčil bývalý sekretář karvinského klubu. Opět pomohly výjimky.
Podle zákona o státním občanství České republiky je možné prominout pouze chybějící délku trvalého pobytu, nikoli jeho existenci. Udělení státního občanství je možné, "...pokud by bylo významným přínosem pro Českou republiku zejména z hlediska vědeckého, společenského, kulturního či sportovního".
Když padaly zažité představy
Na sklonku roku 2001 vzaly události rychlý spád, padaly limity a měsíční lhůty se krátily na dny. "Saša se musel vyvázat z Ruské federace, což za 20 000 korun obdržel. Naše ministerstvo vnitra ale muselo poskytnout příslib, že pan Radčenko občanství opravdu dostane. Což nebylo jednoduché, v Praze jsem byl za těch asi šest týdnů čtrnáctkrát, ale nakonec to paní úřednice napsala," přiblížil Kulig kolotoč, který sám roztočil.
"Chce to chuť a vůli pořád někam chodit a žadonit, tečkou bylo vyřízení pasu. A měl jsem výraznou podporu házenkářského svazu," dodal. Zároveň tak naznačil, kterým směrem by se lidé kolem Bonyho Wilfrieda a vedení Českomoravského fotbalového svazu mohli ubírat.
První krok? Povolení k trvalému pobytu. V tomto pohledu od letošního 1. ledna převzalo pravomoci cizinecké policie ministerstvo vnitra.
"Žádný podobný případ jsme dosud neřešili, ale každý posoudíme individuálně. Nemohu vyloučit, že bychom panu Wilfriedovi trvalý pobyt udělili, můžeme přihlédnout k okolnostem zvláštního zřetele. Doporučuji, aby si pan Wilfried podal žádost," uvedla Hana Malá z tiskového oddělení ministerstva vnitra.
