Dalo by se samozřejmě říct, že jsou na světě i důležitější věci než fotbal. Ale jednak víme, že nejsou, a jsou-li přece jen, mohli bychom je prožívat radostněji, nebýt té mizerie. Nejde jen o nás, protřelé slávisty zralého věku, ale jak k tomu přijde nastupující generace?
Například autorovi těchto řádek se narodil zrovna v neděli synek a první informace, kterou z nového neznámého světa od tatínka dostane, je 0:0 v Hradci. Na základě předvedených výkonů si tak do života nese přesvědčení, že největší bojovníci ve vesmíru jsou maminka a Martin Vaniak! Ano, oba podali výkon na hranici svých možností a nelze jim dostatečně poděkovat, ale výsledky jsou nesouměřitelné.
V prvním případě Matýsek, v druhém umrněný bod a osmé místo! A to už vůbec nemluvím o tom, že maminka je mnohem hezčí. Není ale ještě vše ztraceno, šance bude hned následující pondělí. Tři body z derby, pořádný výprask arogantní rudé lůze a vše špatné bude zapomenuto. Malí, dosud bezelstní a nezkažení slávisti potřebují své hrdiny v sešívaných dresech, jako je měli jejich tátové a dědové.
Přesvědčte je, že fandit červenobílým není projevem dědičné duševní choroby a že Slavia je ten klub, na který budou moci být celý život, jenž mají před sebou, právem hrdí!
Autor (41) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
