Sedmadvacetiletý záložník nyní působící v italském Cagliari se o realitě po odvážném a nevídaném kroku rozpovídal v podcastu LGBT Sport na BBC.
„Byla to pro mě velká věc. A po šesti, sedmi měsících můžu říct, že to nebyla chyba,“ bilancuje. „Myslím, že jsem dal všem dobrý a pozitivní příklad, a teď jsem opravdu šťastný, že můžu hrát, aniž bych se schovával nebo se bál. Prostě pokračuji, jako by se nic nestalo, a to je opravdu, opravdu fajn.“
Po zveřejnění videa, v němž světu oznámil, že je homosexuál, se mu obrovsky ulevilo. Zároveň však vnímal nezměrnou pozornost z rozličných koutů planety. „Věděl jsem, že první dva tři týdny to bude síla, potřeboval jsem čas, abych se nadechnul,“ líčí Jankto.
„Chodily mi tisíce, možná miliony zpráv od různých lidí. Psali, že si mě váží, že mi děkují, byli úžasní. Samozřejmě mě to těší,“ poznamená, „ale vytváří to na mě tlak. Není snadné být prvním člověkem na mé úrovni, který řekne: ‚Jsem gay.‘“
Jankto je skutečně naprostým unikátem. Veřejných přiznání v mužském sportovním světě, obzvlášť u kolektivních disciplín, je minimum. Navíc v průběhu aktivní kariéry.
Levonohý fotbalista, jenž odehrál 45 utkání za reprezentaci, tehdy byl na nakonec nepovedeném hostování ve Spartě. Na podzim hrál, ale během jara po coming outu řešil hlavně osobní záležitosti, od dubna byl po poprasku, který způsobil řízením bez dokladů a odmítnutím testu na drogy, dokonce mimo tým.
V létě se nevrátil do španělského Getafe, jemuž patřil, ale zamířil do Cagliari, kde se znovu potkal s trenérem Claudiem Ranierim, který jej vedl v letech 2019 až 2021 v Sampdorii Janov.
Na BBC hovoří o tom, že aby se jako fotbalista mohl nadále posouvat a aby byl šťastný, musel v únoru učinit onen velký krok do neznáma.
„Bylo mi třináct nebo čtrnáct, když jsem na sobě pozoroval, že je něco... Ne nepřirozené, ale jiné,“ vypráví upřímně Jankto. „Jako dítě o tom moc nepřemýšlíte. Potom jsem ale zkusil první vztah s přítelkyní a nebylo to jako s klukem, rozumíte?“
S někdejší partnerkou Markétou, která jej po zveřejnění pravdy veřejně podpořila, má malého syna Davida. Své pocity dlouho skrýval, částečně také proto, jaké je či bylo fotbalové prostředí. Během štace ve Spartě si ale uvědomil, že utajování jeho sexuality jej brzdí na hřišti i mimo něj.
„Když jsem se dostal na profesionální úroveň, být gayem bylo považováno za nenormální. Fotbal je podle mě stále trochu homofobní,“ uvádí. „Takže když mi bylo 18 nebo 19, bál jsem se vedle spoluhráčů otevírat WhatsApp, protože jsem měl neustále strach, že by někdo mohl vidět zprávy nebo fotky od kluka.“
Jankto prozrazuje, že ne vše po oznámení bylo příjemné. Zejména na sociálních sítích mu chodily také urážlivé zprávy a nadávky. O to víc jej překvapuje, jak normální život žije po návratu do Itálie.
„Je dobře, že se o mé sexualitě ví, ale s klukama se o tom nebavíme. Když jdeme někam trávit společný čas, řeknu jim, že dorazím se synem nebo přáteli a není žádný problém,“ říká.
V Cagliari po návratu do italské Serie A zasáhl do úvodních třech zápasů, poprvé střídal, pak dvakrát nastoupil v základu. Pak usedl na lavičku, na přelomu září a října dokonce kvůli zdravotním potížím scházel úplně. Týmu se nedaří, v tabulce je poslední. Českého fotbalistu nicméně těší a překvapuje, že kvůli své orientaci nečelil nenávisti z tribun.
„Čekal jsem, že na venkovních zápasech na mě někdo z davu bude třeba pískat, ale nikdo nepíská. Prostě nikdo, nikdo! To je tak skvělé, cítím se tu báječně,“ uzavírá Jankto.
