LN S Popluhárem jste dlouhá léta hrávali v reprezentaci, byli jste i u stříbra z Chile 1962. Vy byste jej rovněž zvolil slovenským fotbalistou století?
Nejspíš ano, i když bych váhal mezi ním a Antonem Malatínským, v šedesátých a sedmdesátých letech tvůrcem slavného týmu Trnavy. Dnešní generace už ho jako hráče nepamatují, ale byl výtečný. A jako trenér byl Malatínský rovněž výjimečný.
VÍCE ČTĚTE |
LN Když jste se v reprezentaci coby záložník pouštěl do pověstných slalomů, pomáhal vám i pocit, že za vámi všechno jistí Popluhár s Pluskalem?
Nepochybně. A ještě Láďa Novák na levém beku, protože já hrával levého záložníka. Ti tři pro mě byli taková pojistka.
LN Ján Popluhár v lize dlouho hájil barvy Slovanu – jak se vám hrávalo na Tehelném poli?
Mně vždycky dobře. Chodilo tam hodně lidí, kteří uměli povzbuzovat a ocenit dobrý fotbal, takže jsem tam rád hrál s reprezentací, ale i ligu s Duklou. Tam jsem totiž cítil, že fanoušci Duklu berou. Rozhodně víc než v Praze.
LN Jak se vám proti Popluhárovi hrálo?
Těžko, protože to byl nekompromisní zadák, nebylo snadné přes něho přejít. Záleželo na situaci, ale často jsem radši volil přihrávku.
LN Co by si dnešní stopeři mohli od Popluhára vzít?
Skvělou hru hlavou, zákroky bez faulů, ohromnou poctivost v přístupu k fotbalu. Měl jsem ho velmi rád a mrzí mě, že z té báječné obrany z Chile zůstali už jen krajní beci Láďa Novák s Honzou Lálou...
