Málokdo zaznamenal, že 5. září 2009 nastoupil za Inter Milán vůbec první český fotbalista. Teprve sedmnáctiletému obránci Marku Kyselovi se splnil sen, když v přátelském utkání ukázal slavný kouč José Mourinho právě na něj. Za italský velkoklub pak odehrál poprvé a zřejmě naposledy víc než hodinu.
V tu dobu to byl už rok, co talentovaný stoper přestoupil z Plzně do akademie Interu, kde se k němu připojil také sparťanský záložník Milan Jirásek. Nejsou to však jediní mladíci, kteří se odhodlaně vydali za velkým zahraničním dobrodružstvím. V Hamburku se pere o místo Miroslav Štěpánek, v anglickém Liverpoolu zkouší štěstí Jakub Sokolík a skotský Celtic Glasgow vzhlíží s nadějí k dvojčatům Filipovi a Patrikovi Twardzikům.
ČTĚTE TAKÉ |
Nejsou tak známí jako Tomáš Kalas, který s velkou reklamou přestoupil z Olomouce do Chelsea a dnes září na hostování v nizozemském Arnhemu. Přesto jsou důkazem, že čeští fotbalisté mohou růst i v zahraničí. Jejich cesta za úspěchem je hodně trnitá. Nabídka lukrativní smlouvy a vidina velké budoucnosti se však těžko odmítá.
Už první kroky jsou přitom obtížné. V novém prostředí museli rychle dospět. „Bylo to hodně těžké. Ocitnul jsem se bez rodiny a kamarádů v cizí zemi. Dost jsem se osamostatnil, protože jsem si všechno musel zařídit sám,“ vypráví o svých začátcích Sokolík.
Museli chodit do místní školy
V Liverpoolu žije odchovanec Baníku u náhradní anglické rodiny a dálkově studuje sportovní management v Ostravě. To v Miláně se o talenty starají jinak. Jirásek a Kysela společně bydleli na pokoji v neustále hlídaném internátě, který sdíleli junioři AC i Interu. Klub také dohlížel, aby každý den chodili do italské školy a osvojovali si jazyk. „Až později jsme se přestěhovali na ubytovnu a dostali větší volnost. Ale když je člověk mladý, na všechno si lépe zvykne. S Markem jsme se dost skamarádili. Někdy to vlastně bylo až na škodu, protože jsme si spolu mohli povídat česky a nesoustředili se tolik na italštinu,“ přiznává Jirásek.
Prosadili se v rezervních týmech. Jenže následovalo nepříjemné poznání. „Inter každoročně vychrlí patnáct hráčů. Všichni sní o áčku, ale úspěšný bývá maximálně jeden. Mladé kluky posílají na hostování, a když se jim ani potom nehodí, prodají je do provinčních ligových klubů,“ popsal Jirásek.
INFOGRAFIKA: |
Místo mezi hvězdami áčka si vyslouží jen ti nejlepší. Proto Jirásek loni odmítl novou smlouvu a vrátil se do Sparty. „Je to o štěstí. Záleží na tom, jestli se zalíbíte trenérovi, zda se mu hodíte do mužstva. Občas se otevře šance, když se někdo zraní,“ vysvětlil Jirásek.
Také Kyselův čas v Interu se blíží ke konci. „I my jsme se rozhodli neprodloužit kontrakt. Budoucnost má Marek vyřešenou, ale zveřejňovat ji nebudu,“ odmítal prozradit podrobnosti záložníkův otec.
Ani jednadvacetiletý Štěpánek, který působí v Hamburku už od roku 2006, není zrovna spokojený. Figuruje sice na soupisce hlavního týmu, ale nepřipsal si jediný start. „Je naštvaný a neví, co bude dál. Líbí se mu tam, ale chtěl by hrát. Skoro rok byl mimo kvůli přetrhaným vazům v koleni a po návratu měl velké ambice. Když viděl, jak složitě se v konkurenci po zranění prosazuje, přišel o iluze,“ přiblížil Pavel Tököly, šéftrenér sportovních tříd Olomouce, který je i po letech se Štěpánkem v kontaktu.
Spolu se Sokolíkem, jenž dál věří, že se prosadí, jsou největším příslibem osmnáctiletí sourozenci Twardzikové. Synové bývalého ligového brankáře Reného Twardzika, kteří hrají v zahraničí už od šesti let, patří do širšího kádru skotského Celtiku Glasgow. Filip se dokonce několikrát objevil na lavičce a spolu s Martinem Hurkou ze Slavie a Kalasem je nominován na českého dorostence roku.
Ať už tedy mají k úspěchu dál, nebo blíž, na jednom se nakonec všichni shodnou. Nikdy nelitovali toho, že vyrazili za zkušenostmi do zahraničí.
