Bylo to přání z kategorie sci-fi, přesto jste v něj až do včera mohli věřit: Pavel Nedvěd znovu obuje kopačky a ještě jednou pomůže fotbalové reprezentaci z bahna.
JAK NEDVĚD VÁHAL NAD BUDOUCNOSTÍ"Je to definitivní konec. Na hřišti mě už nikdo neuvidí." V televizním rozhovoru po posledním utkání proti Laziu 31. května. "Konec kariéry? Myšlenky mám takové, ale nikdy neříkej nikdy. Člověk nikdy neví, co ho potká, lákadel a nabídek je hodně... Může se navenek zdát, že jsem nerozhodný, ale tak to není. Jen se musím správně rozhodnout, trefit se. A to je hrozně těžké." Den po své rozlučce s Juventusem 1. června. "Inter mě chce a dělají všechno pro to, aby mě přesvědčili. Láká mě to. Nejde ani tak o vedení Juventusu, ale hlavně o fanoušky, pro které bych byl zrádce." O zájmu kouče Interu Milán Josého Mourinha 10. července. "Pár nabídek ze Spojených států mám. Brzy tam skončí základní část a začne play off. Mohl bych naskočit už přímo do něj nebo až od nového roku. Být ale půl roku bez fotbalu a začínat znovu, to by asi nebylo rozumný. Nejvíc pravděpodobné je, že skončím." Po slavnostním výkopu v Radotíně 26. července. "V Juventusu jsem to v květnu uzavřel. Na druhou stranu tam je ta myšlenka, že by člověk mohl ještě nějaký rok nebo pátek pokračovat. Ještě jsem se nerozhodl, ale to rozhodnutí musí přijít brzo. Musím se rozhodnout do půlky srpna." Poté co 30. července převzal cenu Zlatý míč ČR. |
"Svůj veškerý čas chci nyní věnovat rodině, své ženě a dětem," komentoval rozhodnutí Nedvěd na svých internetových stránkách. Spekulace a úvahy přitom slavný záložník utnul jen den před dnešním zveřejněním nominace národního týmu pro utkání v Bratislavě.
"Moc jsem s jeho návratem stejně nepočítal," říká kouč reprezentace Ivan Hašek. "Slíbil mi, že když bude v kariéře pokračovat, pomůže nám, jenže ani jednou nenaznačil, že by chtěl pokračovat." Nejdražší fotbalista české historie, držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy a symbol úspěšné éry českého fotbalu skutečně mizí ze scény.
"Zkoušeli jsme ho přemluvit všichni. Viděl jsem, že je pořád ve skvělé kondici, ale jeho rozhodnutí respektuji," dodává Hašek. Nadvěd za Juventus naposledy nastoupil 31. května proti Laziu a od té doby si užíval dovolenou. Byl v Monaku, na Bahamách, v Česku a naposledy ve Spojených arabských emirátech. A celé tři měsíce se na něj valily nabídky na další angažmá.
Usilovalo o něj Lazio, kde si před třinácti lety poprvé zahrál italskou ligu, osobně ho přemlouval i kouč Interu José Mourinho, a Nedvěd prý dokonce osobně jednal i se šejky z dubajského Al Ahlí. "Rozhodl jsem se neakceptovat žádnou z nabídek, které jsem v posledních týdnech obdržel, a definitivně ukončit hráčskou kariéru," potvrdil Nedvěd konec kariéry.
Chcete důkaz? Poprvé od chvíle, co se rozloučil s fanoušky Juventusu, použil slovo "definitivně". Žádné další váhání už zřejmě nepřijde. Dlouhý příběh končí. "Tak to už přece řekl v červnu v Turíně," tvrdí Nedvědův osobní přítel Tomáš Pěček. "Ani jednou jsem z něj necítil, že by chtěl pokračovat. Bral jsem to tak, že skutečně skončí," dodává Pěček.
TO NEJLEPŠÍ Z PAVLA NEDVĚDA V DRESU JUVENTUSU:
Nedvěd však zcela jasno neměl. Chtěl věnovat všechen svůj čas rodině, ale zároveň si zřejmě pohrával s myšlenkou, zda by přece jenom ještě mohl pokračovat. S přemýšlením o své budoucnosti si dal načas. Jako by čekal, až se znovu rozeběhne italská liga a on zjistí, že mu Serie A vlastně vůbec nechybí. "Rozhodnutí o konci se dalo předpokládat," míní Hašek.
Přestože Nedvěd v tréninku nepolevuje ani tři dny před svými 37. narozeninami, ani on čas nezastaví. Vždyť za svou profesionální kariéru odehrál přes sedm set zápasů. "Potřebuje si odpočinout hlavně po psychické stránce. Psychická únava je horší než ta fyzická," nabízí Hašek vysvětlení.
Místo návratu tak přišlo definitivní sbohem. "Děkuji všem fanouškům za podporu a přízeň, kterou mi po celou dobu mé kariéry projevovali," vzkázal na závěr Nedvěd.
STOU LIGOVOU BRANKU UŽ NIKDY NEPŘIDÁChtěl vyhrát českou ligu a dostat se do reprezentace, ale nakonec dokázal mnohem víc, než si jako malý kluk vysnil. Přesto v kariéře Pavla Nedvěda zůstanou prázdná místa jako připomínka toho, že se mu i přes řadu trofejí a ocenění několik cílů nikdy nepodařilo splnit. Čeho se Nedvěd po definitivním konci kariéry už nedočká? Vyhrát Ligu mistrů. Vítězství vprestižní soutěži mu nebylo souzeno. Nejblíže k němu byl před šesti lety. Jenže v semifinále proti Realu Madrid pět minut před koncem dostal třetí žlutou kartu a porážku ve finále s AC Milán pak sledoval jen z tribuny. "To byl můj nejhorší zážitek v kariéře. Den blbec. Ale beru to tak, že se to prostě muselo stát," říká silně věřící Nedvěd. Jeho snažení ostatně letos na jaře skončilo symbolicky: ve 13. minutě osmifinálové odvety s Chelsea musel být kvůli zranění v bolestech střídán. "Nevyhrál jsem Ligu mistrů, ale Ivan Lendl také nikdy nevyhrál Wimbledon," usmál se Nedvěd. Trefit stý ligový gól. Když v únoru oznámil, že po sezoně pověsí kopačky na hřebík, měl před sebou velký cíl: nastřílet v lize ještě čtyři góly, aby pronikl do klubu ligových kanonýrů. Tři branky ještě stihl přidat, ale vytoužený stý ligový gól, který je vstupenkou do prestižní společnosti Bicana a spol., už neoslavil. "Toužil jsem po tom hodně," přiznal po posledním utkání v Juventusu Nedvěd. Proti Laziu neměl ke gólu daleko, ale snažil se marně. "Kdyby byla penalta, vím, že Del Piero by mi určitě přinesl míč," vyprávěl. Ostatně mu ublížil i pád Juventusu do druhé ligy. Jedenáct gólů ze sezony 2006/07 se mu totiž nemohlo započítat. Vystoupat až na vrchol i s reprezentací. Vyhrál sice Pohár vítězů pohárů, ale jinak mu vždy chyběl krok k velkému triumfu. V Lize mistrů, Poháru UEFA, ale i s národním týmem. Pokaždé zůstal těsně pod vrcholem. S reprezentací třeba zažil finále Eura 1996 v Anglii, tažení portugalským šampionátem v roce 2004 i postup na mistrovství světa o dva roky později. Zlatá medaile mu přesto unikla. "Také jsem nad tím přemýšlel. Ale mě to naplnilo, finále jsem si zahrál. Chybělo jen zvednout tu trofej," nelituje Nedvěd. |
