Z každé druhé střely gól! Počítáme-li i tu penaltu. Takovou úspěšnost neměl ani Pepi Bican vdobách své největší slávy. Škoda jen, že ty střely byly právě jen dvě. Ale nemůžeme mít všechno.
Smeknout musíme také před kapitánem Brabcem. Svůj gól vsítil z takové pozice, z jaké se umí trefit jen opravdu málokdo. Tedy pokud hraje za Slavii.
A další pozitivum: svým pondělním výsledkem se slávisté zřejmě jednou pro vždy vymanili z nepříjemného tlaku, který jim zjevně nesvědčil. Nyní, pokud se nic překvapivého nestane, můžou si hrát to svoje a na nikoho se neohlížet. Nemají už proč. Prostě samé dobré zprávy. Tedy pokud jste nedoufali, že ligu vyhraje Slavie.
Ale máme demokracii a když někdo titul zcela zjevně nechce, nemůže ho nikdo nutit. I kdyby se jmenoval Jarolím. Škoda. Mohli přece klidně ligu vyhrát a potom prvenství třeba věnovat potřebným. Abych parafrázoval svou babičku: Co by za takový titul daly děti v Africe! Nebo fanoušci Slavie.
Autor (39) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
