Ta hodina vedení sralty (počítám i přestávku) rozhodně milá nebyla. Ovšem ve druhém poločase vypadal obrana soupeře jako plaňkový plot a všechny balony se pouze odrážely do různých stran. Mezírky se však našly a můžeme si jen drbat hlavu, že si rudoši nevezou na Letnou zaslouženou prohru. Však to uznal i ó z největších Pepa I. Chovanec. A to už je co říct.
Švento na levé kraji létal jako f-jednička, náš fotbal byl plný rychlosti, pohybu a nasazení. Jarolímovi se navíc vydařila všechna střídání a o atmosféře snad netřeba ani mluvit. Dokonce i tradiční letenská zvěř se v Edenu poměrně uklidnila a spokojila se jen s chabými světlicemi a oblíbeným „Jude Slavie“. Ale asi nemůžeme mít všechno.
Včerejší mač jasně ukázal, kdo je nejlepším týmem v republice. Ne že by se bylo čím chlubit, ale nakonec to u srdce zahřeje. A ještě mnohem krásnější by ten pocit byl, kdyby brankou skončily i mistrovské nůžky, jimiž zastříhal Švento. Nebo nákop Báry Špotákové. Avšak důležité je, abychom nepolevili, jen výš jen dál!
