Ale přiznejme, že hlavním hrdinou tentokrát není nikdo jiný než Tomáááš... Řepka! Klobouk dolů před tímto rytířským srdcem. Jen on nesobecky cítí, že se nehraje pro peníze a slávu, ale pro diváky. I ty slávistické!
Obdiv zaslouží také způsob, jakým vzal osud do rukou. Mohl oslabit svůj tým surovým faulem, inzultací sudího nebo kameramana, ale to by nebyl náš (ano, náš, nebojme se toho slova) Tomáš. Zvolil řešení elegantní jako bílé lamborghini. Symbolické odhození míče k protihráči připomínalo poetický zednářský rituál. Takové protivníky je třeba ctít. Navrhuji vyznamenání nejvyšší – doživotní permanentku do Edenu!
Miloš Cihelka
Autor (39) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
