Zhruba desítka kamer, řada objektivů. A taky bezmála 23 tisíc rudých sedaček. Zatím zejí prázdnotou. Pořadatelé je obcházejí a na každou dávají typickou albánskou čapku s dvouhlavým orlem. Stadionem se ozývají národní hity. Prostě klid, pohodička.
Ale ve čtvrtek večer lze v pompézní aréně čekat pekelnou atmosféru. Albánie - Česko, zápas o první místo v kvalifikační skupině E, bude mít grády.
Tomáši, nerozhodí vás to?
Nemyslím si. Bouřlivou atmosféru mám rád, snad nás vyhecuje a budeme hrát na maximum. Stadion je krásný, už se nemůžu dočkat.
Pro co jste si vlastně do Albánie přijeli?
Chceme výhru. I doma v Edenu jsme hráli na vítězství. Vypadalo to, že zápas zvládneme, ale nakonec Albánci taky udeřili. Škoda. Ale my se teď každopádně poženeme za třemi body, moc chceme příští rok na Euro do Německa.
Vám osobně se ve West Hamu daří, čemu vděčíte za takovou formu?
Těžko říct. Protrhnul jsem smůlu a začalo mi to tam padat. Dva góly jsem dal ze standardky, dva ze hry. Jsem za ně moc rád. Cítím se dobře a snad to bude pokračovat i v dalších zápasech. Třeba právě tady v Tiraně.
Stadion Air Albania v Tiraně
Albánci rádi střílí z dálky, dá se na jejich trefy vůbec připravit?
Pravda, hráli jsme proti nim dvakrát a dvakrát nám dali gól z dálky. Naposledy Bajrami v Praze. To svědčí o vysoké individuální kvalitě. O jejich typických gólech a síle víme. I náš brankář se bude mít na pozoru, aby ho někdo z hráčů soupeře nepřekvapil.
Mimochodem, asistent Albánie Pablo Zabaleta končil hráčskou kariéru ve West Hamu, když vy jste tam přišel. Vzpomínáte?
Skvělý fotbalista i člověk. Hrál jsem s ním ve West Hamu šest měsíců, předal mi hodně zkušeností. Byl jsem rád, když jsem se s ním setkal po zápase v Praze a prohodili jsme pár slov. Říkal, že West Ham dál sleduje a fandí nám.
