„Tímhle tempem rozhodčí na ploše úplně ztrácí kontrolu nad utkáními. A u toho nechci být,“ citoval rozzuřeného kouče poraženého Tottenhamu (1:4) Angeho Postecogloua britský deník Telegraph.
Jeho série bez prohry skončila, tři góly dostal až v závěru a i v devíti sahal dosud první tým tabulky před nastaveným časem po vyrovnání. Trefu Diera ale zatrhl ofsajd, podobně jako Sonův zásah v první půli.
Britská veřejnoprávní BBC označila zápas za jeden z nejneuvěřitelnějších v historii Premier League, bulvární Daily Mail charakterizoval dění na trávníku rovnou jako „carnage“, neboli masakr. Jiný britský list The Sun si s tímto výrazem pohrál a kvůli množství zásahů videa zápas označil za „VAR-nage“.
Jen pro ilustraci, jak moc byl zápas protkaný zdržováním, čekáním a dodatečným rozhodováním: duel se prodlužoval o celkem jedenadvacet(!) nastavených minut.
Ukřivděně se samozřejmě necítili jenom domácí, Chelsea se v prvním poločase prosadila vlastně čtyřikrát, jenže tři góly nakonec neplatily; Sterling zahrál rukou, Jacksonovi přihrával z ofsajdu a Caicedovu ránu ovlivnilo ještě Jacksonovo odhalené postavení mimo hru.
Platil jen Palmerův zásah z penalty, která ale navazovala na další zásah od monitorů a přímou červenou kartu pro domácího stopera Romera za surovou hru.
Není divu, že Postecoglou pár minut poté vybouchl a odnesl si žlutou kartu za kritiku, nervy neudrželi v šíleném dvanáctiminutovém nastavení prvního poločasu domácí Sarr a hostující Jackson s Colwillem.
A to byl stav zatím ještě milosrdný, „pouze“ 1:1 a první červená.
Ta další přišla hned deset minut od počátečního hvizdu druhé půlky. Domácí Udogie obdržel druhou žlutou, přičemž videorozhodčí v tomto případě ani zasáhnout nesměl. Zkoumal se však předchozí Chillwelův výskok a jeho možná ruka v obličeji domácího obránce, ale to se obešlo bez následků.
Hlavní rozhodčí Michael Oliver vyloučil obránce Romera z Tottenhamu, vpravo je útočník Son.
Leckdo v tu chvíli na stadionu mohl vykřikovat: už dost, to stačí!
Z fotbalu zbylo málo, přestože se ho rozhodčí snažili nahradit aspoň trochu spravedlivým, byť nepřirozeně dlouhým nastavením. Statistická společnost Opta pak uvedla, že míč byl v tomto utkání ve hře jen necelých 48 minut, což je nejméně ze všech utkání Premier League za poslední dvě sezony.
Hostující radost nakonec podtrhl Jackson, jenž měl proti vysoko vysunuté obraně a několika dlouhých míčích za ni lehkou práci v samostatných únicích vstříc bezmocnému Vicariovi. Až bizarní scény, kdy sedm hráčů Tottenhamu stojí v řadě na půlící čáře, jen ilustrovaly bezmoc, kterou domácí cítili. A také odvahu, díky níž, nebýt špatného načasování, dokonce málem vyrovnali. Ale i do téhle situace promluvil videorozhodčí.
„Nemůžete říct, že rozhodčí mají zápasy pod kontrolou. To je blbost. Celé to řídí někdo od monitoru, kdo je úplně odtržený od dění na ploše,“ supěl Postecoglou.
I don't know but I am probably too old for this way of football... 😅🤷 @CANALSportCZ https://t.co/ZAThyPC6Jf
„Garantuju vám, že to skončí tím, že budou rozhodčí napíchnutí a budou muset vysvětlovat každičké dílčí rozhodnutí. Každý zákrok se bude až forenzním způsobem piplat a rozebírat. Nelíbí se mi to, vůbec.“
Postecoglou na rozdíl od jiných nekritizoval jen dílčí chyby sudích, ale jako jeden z mála navíc obhajoval lidský faktor, který do zápasů promlouvá.
„Rozhodnutí sudích prostě musíte akceptovat takové, jaké je. Takhle jsem vyrostl. Tím neustálým snižováním autority rozhodčích se hra dostane do stavu, kdy nebudou mít žádný respekt. A pokaždé budeme čekat, až se k věci vyjádří někdo od monitoru,“ pokračoval rozjetý kouč.
„Za těch šestadvacet let mě hodněkrát poškodili, ale mockrát také pomohli. Takhle to prostě je. Představa, že nikdy nebudou špatná rozhodnutí, je utopie. Nikdy k tomu nedojde, ale je to cesta, kterou všichni chtějí jít.“
I vzhledem k výsledku byl jeho protějšek Mauricio Pochettino k rozhodčím smířlivější: „Výhru jsme si zasloužili. Máme k dispozici technologii a měli bychom to akceptovat. Na hřišti se toho děje spousta, a je zkrátka nutné to ověřit a zkoumat.“
Co je tedy správně? Svěřit celý zápas do rukou VARu by byl až příliš revoluční krok. Bez základních technologií by zase přibylo křivd, kterých se postupně fotbal snaží zbavit. Otázkou je, zda je vůbec možné najít rovnováhu.
Více videa totiž možná na jednu stranu znamená spravedlivější průběh, pomiňme v tuto chvíli zjevné omyly u monitoru, ale zároveň ubírá na přirozenosti a plynulosti hry. A jakmile se v zápase sejde hned několik momentů, kde VAR zasahovat smí, odhalí se jeho slabiny v plném rozsahu.
Kritika se na rozhodčí dál valí ze všech stran. V Anglii je to už navíc několikátý případ v letošní sezoně. Zatím však nikdo nenabízí uspokojující východisko, které by zajistilo kompromis mezi oběma zmíněnými extrémy.
A tak je, čas od času, podobný chaos nevyhnutelný.
