Jedenadvacetiletý fotbalista má za sebou pouze šest ligových utkání, přitom nejvyšší soutěž si zkusil poprvé už v květnu 2005 v Příbrami. Zbylé zápasy odehrál většinou jako náhradník na jaře 2006, ale pak přišlo zranění kolena a z vrcholné fotbalové scény prakticky zmizel.
Černý se zranil v květnu 2006 v Doněcku v kvalifikačním utkání o postup na mistrovství Evropy hráčů do 19 let proti Švýcarsku. "A od té doby to bylo zlé. Pokaždé se to vrátilo, měl jsem zraněný přední zkřížený vaz, meniskus a chrupavku. Po třetí operaci před rokem jsem ale hned po týdnu věděl, že to bude dobré," řekl novinářům po zápase Černý. Do té doby přitom podléhal skepsi. "Potom jsem ale od podzimu už odehrál několik zápasů za béčko a poslední měsíc je to úplně vynikající," pokračoval odchovanec slávistického fotbalu.
Už před týdnem zasáhl do druhého poločasu prvního vzájemného utkání se Zlínem, tentokrát ale hrál poprvé od začátku, což se od trenéra Karla Jarolíma dozvěděl až odpoledne před zápasem. A byl za to vděčný. "Je to super pocit. A ta branka, to byla třešnička na dortu," zářil Černý. "Švento zatáhl akci po levé straně a mě posadil míč na nohu. Obránci soupeře přeběhli a já to dobře trefil," popsal svoji trefu Černý.
Ještě při rozcvičení ho přitom svazovala nervozita. "S úvodním hvizdem rozhodčího to ale bylo pryč," doplnil.
V hledišti jeho úspěšný návrat sledoval otec, který život zasvětil místo fotbalu hokeji a shodou okolností byl čerstvě dosazen do pozice trenéra prvoligových Benátek nad Jizerou. Milan Černý mladší měl prý ale i za této situace vždy jasno, že jeho láskou je fotbal. "Ani jsem moc mezi hokejem a fotbalem nebojoval. V osmi letech jsem hrál v zimě v Černošicích, ale v létě byl na fotbalovém náboru ve Slavii a už jsem tu zůstal," dodal Černý.
