Nezmatkuje, hraje s klidem, jako by si ani nepřipouštěl, že se ocitl ve společnosti, kam věkem nezapadá.
Narodil se 8. března 2006 – v den, kdy jeho současný spoluhráč Sergio Ramos nastoupil za Real Madrid v osmifinále Ligy mistrů proti Arsenalu.
V úterý večer se Warren Zaire-Emery dočkal sám. V dresu Paris Saint-Germain naskočil v nejprestižnější klubové soutěži v základní sestavě proti Bayernu Mnichov a obstál. Miliony diváků po celém světě si začaly zjišťovat, co je ten klučina s pečlivě zastřiženým afrem vlastně zač.
Chlapci, jehož rodinné kořeny sahají na karibský ostrov Martinik, bylo přesně 16 let a 343 dní.
Nikdo mladší nikdy vyřazovací část Ligy mistrů nehrál.
V lize už stihl za pouhých 252 minut nastřílet dva góly, přitom je povoláním defenzivní záložník.
A fotbalový svět teď možná víc než pařížskou porážku 0:1 řeší, jestli v akademii PSG skutečně dorostl výjimečný talent, který si už zaslouží prostor, nebo jestli není na všechen ten humbuk trochu moc brzy.
Nikdy nevíte.
Ani v případě sebenadanějších borců se nedá předem odhadnout, jestli a jak dlouho se dokážou udržet nad hladinou, když je mrsknete do rozbouřené vody. Dostat se v šestnácti na úroveň nejužší světové špičky, to ustojí vážně málokdo.
Sport je v tomhle ohledu – snad spolu s uměním – výjimečný. Těžko se v jiném oboru protlačíte na vrcholnou scénu tak brzy, vždy potřebujete nabrat zkušenosti, znalosti, rozhled nebo kontakty. Fotbal superrychlé kariéry umožňuje, někdy ovšem s odstrašujícími konci.
Možná si vzpomenete na jméno Freddy Adu – rozesmátého amerického teenagera se Zairem-Emerym mnohé pojí. Oba byli odmalička v porovnání s vrstevníky ustřelení, v blízkém i vzdálenějším okolí se o nich mluvilo jako o zázračných, sbírali ocenění, dělali obří skoky.
Adu, podsaditý záložník či útočník s ghanským původem, zářil možná ještě o něco víc: mezi dospělými debutoval ve čtrnácti, za dva týdny už v americké lize slavil první gól, v šestnácti kopal za reprezentaci, praly se o něj nejslavnější kluby v čele s Realem Madrid.
Teď je mu třiatřicet, kariéru ještě oficiálně nezapíchl, ale po krachu ve švédské třetí lize dva roky nezavadil o angažmá. V osmnácti nakoukl mezi elitu v Benfice, pak padal níž a níž a za posledních deset let posbíral jen něco přes třicet startů na adresách, které k jeho dřívější auře nového Pelého vůbec nesedí.
Raketový start Aduovi uškodil. Byl jiná nátura než třeba norský šikula Martin Odegaard, který debutoval ve třinácti a problémy ustál.
„V šestnácti jsem přestoupil do Realu Madrid a najednou po mě šli novináři, protože jsem hned nenaplňoval očekávání,“ zavzpomínal minulý týden ve zpovědi pro web The Players Tribune. „Psali: buď se teď prosadí, nebo skončí. Cože? Vždyť mi bylo sotva osmnáct!“
Warren Zaire-Emery
Osudy zázračných fotbalových dětí je třeba brát případ od případu, ale opatrnost je namístě. Třeba i při pohledu na špici žebříčku nejmladších borců, kteří kdy hráli českou ligu: Mašek, Mezlík, Svoboda, Pilík... všichni stihli debut ještě před šestnáctými narozeninami, ale hvězdou se nestal ani jeden.
Hrát v šestnácti vyřazovací část Ligy mistrů, to už by záruka kvality být měla, ale i tak vás napadá: jak se s tím vším Zaire-Emery popere?
