Výsledek mohl být i jednoznačnější ve prospěch naší milované Slavie. Stačilo, kdyby hráči v červenobílém nepojali druhý poločas tak rekreačně, nebo kdyby se rozhodčí mylně nedomníval, že ofsajd je, když se útočník pohybuje podezřele rychle směrem k brance!
Chválit Tomáše Necida by bylo jen příslovečným nošením sov na stadion Panathinaikosu. Přesto se na ty čtyři parádní trefy, bez ohledu na to, kolik se jich uráčil sudí uznat, nekoukalo vesele. Někde za východní tribunou byl totiž už tušit zlověstný stín kremelských věží.
Chtít hrát pravidelně Ligu mistrů a přitom ihned prodat každého nadprůměrného hráče za první nabídku, která se blíží částce za jeden postup do této soutěže, to vyžaduje opravdové srdce. Srdce hokynáře! V Česku to bohužel neplatí jen o majiteli Slavie - ať už jím je kdokoli.
Nerozčilujme se však nadarmo, jistě je tu prostor i k radostnějším úvahám. Spartě sice nutno čestně uznat, že proti Brnu uhrála, co potřebovala, ale v následujících dvou kolech může být snadno všechno jinak. Rudochy čekají Teplice a Liberec. Stačí málo a po následném vítězství v derby jdeme do čela!
Autor (39) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
