Úterý 14. května 2024, svátek má Bonifác
130 let

Lidovky.cz

Sport

30 LET ČEŠI: Nad Tatrou se neblýskalo. Česko vyhrávalo, Slováci cítili křivdu

Miloslav Hořava (vpravo) se radí s Richardem Žemličkou, v pozadí přihlíží Jan Čaloun. foto:  Michal Růžička, MAFRA

Rok 1993 neměl zásadní vliv jen na politické uskupení dvou nově vzniklých států. Rozdělení Československa zasáhlo také sport, na hokejové mistrovství v témže roce mohla jen jedna země. Česká republika. Ta se radovala z medaile, zatímco Slováci se rok chystali na nerovné soupeře. V seriálu iDNES.cz 30 let Češi vzpomínáme na zásadní momenty samostatného tuzemského hokeje.
  15:18

Na předvánoční turnaj do Moskvy v roce 1992 odletěl národní tým ještě pod hlavičkou Československa, únorové Švédské hry už hráli pouze Češi.

Během pár dní se značně změnila podoba reprezentace, v kabině najednou začala jednomyslně vládnout čeština.

„Musím říct, že jsem až tolik nepřítomnost Slováků v týmu nevnímal, jen jsme probírali, která země bude kam zasazená,“ vzpomíná pro iDNES.cz tehdejší reprezentant Martin Hosták.

Martin Hosták pomohl k bronzu na MS 1993 čtyřmi góly a čtyřmi asistencemi.

Mezinárodní hokejová federace podržela v elitní divizi mistrovství světa jen Česko. Slovensko mířilo do skupiny C/1, tedy třetí nejvyšší. Bylo totiž považováno za „nový“ hokejový stát, v důsledku toho muselo začít v programu mistrovství světa IIHF od nuly a propracovat se do vyšších divizí.

„My jsme dostali následovnictví po Československu, takže jsme zůstali v áčku a mohli se v klidu připravovat na mistrovství světa. Pro Slováky bylo velké zklamání, že to neuhráli diplomatickou cestou,“ myslí si.

Přitom ještě v lednu roku 1993 považovali mnozí za reálné, že na šampionátu v Německu nastoupí společný československý výběr. To nakonec IIHF zamítla a právo startovat na mistrovství přiřkla té zemi, jejíž hráči tvořili v posledních čtyřech letech většinu reprezentace.

30 let Češi

seriál iDNES.cz

1993 - Nad Tatrou se neblýskalo. Češi vyhrávali, Slováci cítili křivdu

„Ale roli hrála i ekonomika,“ prohodí Hosták a dodá: „Mezinárodní hokejová federace si podle mého názoru nedokázala představit, jak se bude vyvíjet ekonomika zvlášť v Česku a zvlášť na Slovensku. Už tak jsme byli malá země, která se navíc rozdělila na dvě menší. Kdyby se rozdělovalo Německo, asi by se pro ně dvě místa v áčku našla.“

Místo Kanady, Ruska, Česka nebo Švédska čekali na Slováky Bulhaři, Maďaři, Kazaši, Ukrajinci, Bělorusové a Slovinci. Navíc se na vrcholné turnaje dostali až v roce 1994, protože pro předchozí ročník nestihli projít kvalifikací.

„Cítil jsem, že celé naší generaci sebrali světové šampionáty, na kterých jsme mohli hrát proti těm nejlepším,“ vzpomínal loni pro agenturu TASR bývalý slovenský útočník Oto Haščák.

Zleva Zdeno Cíger a Oto Haščák slaví s pohárem postup do elitní divize MS.

Právě Haščák rozhodl dvěma góly duel o postup do B divize proti Bělorusku. Úspěšní byli Slováci i o rok později a v nejkratším možném čase se tak vrátili zpět mezi elitu.

„Pamatuju si, že v důsledku křivdy, kterou jsme cítili, se celý hokejový národ neuvěřitelně semkl. Ohromným nasazením jsme dokázali, že do áčkové kategorie patříme. Bylo to velmi silné, emotivní a krásné období,“ ulevil si.

Slováci neřešili, proti komu stojí. Zkrátka chtěli všechny porazit a ukázat IIHF, že Bulhaři, Rumuni nebo Japonci nejsou ti, se kterými by se měli měřit.

„Ale tohle hráči moc neřeší. Prostě jdu reprezentovat a jestli je to céčko, áčko nebo Švédské hry, to jsem nikdy nevnímal. Když je člověk zdravý, není důvod nereprezentovat, i když je to mistrovství jen třetí divize. Naopak dostat tým zpátky do elitní divize je velká motivace. A ono pořád vyhrávat je příjemné, nemyslíte si?“ poukazuje s úsměvem Hosták.

Petr Bříza a Bedřich Ščerban řeší situaci před vlastní brankou.

Jak čeští, tak i slovenští hokejisté věděli, že proti sobě zbrojit nemusí. Ani rozdělení federace, ani přeřazení do různých výkonnostním skupin na MS totiž ovlivnit nemohli.

„Každý hráč věděl, že za to jiný hráč nemohl. Zůstali jsme kamarády,“ podotýká Hosták.

„Celkově mám v Česku stále mnoho kamarádů. Na tato přátelství rozdělení vliv nemělo, bylo to jen politické rozhodnutí,“ souhlasil Haščák.

Češi na prvním šampionátu bez Slováků nejprve remizovali s Američany, o dva dny později si už připsali premiérové vítězství nad Německem.

Po utkání se hráči tradičně postavili na modrou čáru, aby začali zpívat hymnu. Jenže v její polovině najednou nastalo ticho.

„Divili jsme se, že hymna skončila nějak brzo. Chvíli jsme si mysleli, že ji nedohráli celou, protože tam zkrátka kus chyběl. Automaticky jsem počítal s dalšími verši a ony nepřišly,“ vybaví si Hosták.

Miloslav Hořava (vpravo) se radí s Richardem Žemličkou, v pozadí přihlíží Jan Čaloun.

Národní tým si dále ve skupině poradil s Norskem, Francií a Finskem. Ve čtvrtfinále přejel Itálii 8:1, v semifinále těsně podlehl Švédům 3:4 a v duelu o bronz zdolal Kanadu 5:1.

Hosták si dodnes vybavuje, co tehdy Češi po absenci Slováků postrádali nejvíc. „Nepoddajnost. Ta nám chyběla. My konflikty zbytečně uhlazujeme, Slováci do všeho chodili po hlavě. Navíc na mě jako národ působili vždycky impulzivněji než Češi. Ale hokej se od té doby hodně posunul, srovnávat ho s dnešní dobou je takřka nemožné,“ ví.

Zrození svých reprezentací tak každý národ vnímá zcela odlišně. Jeden ho ihned ověnčil medailí, druhému se jako první vybaví křivda.

Ta ovšem mohla od roku 1996 skončit. Od té doby oba celky pravidelně nastupují bok po boku v elitní divizi.

A právě vzájemným soubojem odstartují také letošní šampionát v Rize.

Autor:

Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky

Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...