U národního týmu působíte třetím rokem. Litoval jste někdy během té doby svého rozhodnutí vzít reprezentaci?
Tahle otázka není vůbec na místě. Je to těžká práce, máme hráče "rozstřílené" po celém světě. Většiná kádru pro mistrovství světa působí v NHL a to mi situaci komplikuje. Je to trochu nevděčná práce, jste kritizován za spoustu věcí a přitom za některé ani nemůže. Když však člověk začíná jako trenér od nuly, a dostane se nakonec k nároďáku, tak nemůže takovou myšlenku vůbec připustit.
Co považujete za váš největší úspěch při působení u národního týmu?
Stříbrnou medaili z mistrovství světa v Rize. Když jsme tam odjížděli, byly noviny plné kritiky kolem sestavy a různých výmyslů. Velkým úspěchem byl také bronz z Turína. Olympijské medaile totiž na stromech nerostou. Tenhle bronz byl ale zbytečně znevažován. Při vzpomínkách na Nagano jsme tam jeli s tím, že jediným úspěchem bude zlato. Naplánovali jsme si to jak stavbu domu, ale tak to prostě v hokeji nejde. Nějak jsme zapomněli na Salt Lake City, kde jsme sice hráli dobře, ale skončili sedmí. Když ve sportu skončíte mezi nejlepšími čtyřmi, mělo by to být bráno jako úspěch. A tak by se měl brát i Turín.
A neúspěch?
Za ten považuji to, že jsem dal na šampionátu v Moskvě důvěru některým hráčům, o kterých dopředu šly řeči, že nejsou pro kolektiv prospěšní.
To narážíte na brankáře Romana Čechmánka, který vás po mistrovství světa v novinách kritizoval?
Na to si musíte odpovědět sám.
V posledních letech se v hokeji rozmohlo odříkání reprezentace. Nejinak tomu bylo i letos, nominaci odmítli třeba extraligoví útočníci Petr Hubáček nebo Petr Sýkora. Jak to vnímáte?
Jako hloupost těch kluků z extraligy. Musí si uvědomit, že se třeba už nikdy nemusí do nároďáku dostat. Sám přemýšlím, jak je vůbec možné, že hráčům do hlavy myšlenka na odřeknutí reprezentace přijde. Co by měl říkat hokejista z NHL, který má v nohách sto zápasů, navíc ve větším tempu než v extralize, a který na šampionát letí třeba dvacet hodin? Všichni by si měli vzít příklad z Davida Výborného, který v NHL vždy odehrál celou sezonu a pak dvanáctkrát za sebou přiletěl na MS. Abych byl tedy konkrétní, Petr Sýkora se omluvil ze zdravotních důvodů. Zarazil mě Petr Hubáček, který měl už dopředu spočítané, že se na šampionát nedostane. Ale tak to přeci nejde brát, měl se o nominaci poprat. Jarda Balaštík mi zas přes agenta vzkázal, že už je zdravotně v pořádku a že chce za nároďák hrát. A když jsem ho nominoval, tak odřekl.
Zmínil jste Davida Výborného, dlouholetého kapitána reprezentace. Ten však také letos odmítl.
Jenže to je úplně jiná situace. David mi během sezony řekl, že se pokusí najít vnitřní sílu a chuť pro šampionát. Tu bohužel nakonec nenašel, ale mezi námi zůstává dobrý vztah, moc si ho vážím. David byl v Columbusu pod velkým tlakem, trenéři ho moc nestavěli...
Deník Sport před nedávnem uvedl, že obránce Toronta Pavel Kubina odmítl reprezentovat ze zdravotních důvodů, i když mu nic nebylo. Jaký je na tuhle kauzu váš názor?
Kubinu jsem vytáhl ve Vítkovicích z juniorů do áčka. Znám se s ním léta, je jedním z několika hráčů, kteří mi tykají. Pavel mi řekl, že na šampionát pojede. Pak mi ovšem zavolal, že bere silná antibiotika a že to nepůjde. Pro mě jsou jeho slova svatá. Nevidím totiž důvod, proč by reprezentaci odmítal.
A co opačně - byl jste někdy pod nějakým tlakem, aby jste někoho na MS "dostal"?
Nikdy jsem neprováděl žádné intriky, mám čisté svědomí. Právě naopak. Vzpomínám si, že se mi před Rigou třásly ruce, když jsem měl oznámit Honzovi Markovi, že na mistrovství nepojede. Přitom je to kluk, kterého jsem přivedl do Třince a pak do Sparty. Jenže nebyl v týmu oblíben a nebyl defenzivní typ. Honza mi to pak těčce zapomínal, šampionát obrečel. Každý si předtím mohl říct, že se známe a že má účast na mistrovství jistou. Jenže najednou všichni viděli, že to tak není. I proto mi teď nikdo nesnaží "tlačit" do týmu hráče. Ve dvacítkách to různí lidé zkoušeli, ale neuspěli.
I přes některé omluvenky máte v mužstvu nejvyšší počet hráčů z NHL. Jaké jsou podle vás ambice tohohle týmu?
To je sice pravda, ale zabudovávám do reprezentace hráče, kteří tam ještě nebyli - Hanzala, Krejčího, Fleischmannna a plno hráčů z extraligy. O ambicích nechci mluvit, půjdeme zápas od zápasu. Budu uspokojen, když projdeme přes čtvrtfinále a pak se uvidí. Musíte totiž vyvážit sebevědomí a respekt ze soupeře. Sport je samozřejmě o vítězstvích. Ale tu výhru chtějí i Finové, Rusové, Švédové a další.
Pokud byste měl vytvořit váš ideální tým pro MS, kdo by v něm ještě byl?
Roman Hamrlík, Michal Rozsíval, Tomáš Plekanec, Milan Michálek, Milan Hejduk, Jarda Hlinka a Venca Prospal. Všichni tihle hráči mají nadstandartní kvalitu. Zájem bychom měli třeba i o Petra Průchu, ten ale v Rangers dlouho nehrál.
V posledních letech se mluvilo o ústupu "zlaté generace" a marném hledání hráčů, kteří je nahradí. Mluvil jste o Hanzalovi, Krejčím, Fleischmannovi. Myslíte si, že to jsou ti praví, kteří Dopitu a spol. nahradí?
Každá generace potřebuje lídry, kteří jí potáhnou. Když se podíváte na Nagano, tak vidíte Dominika Haška, který zazdil bránu a Jágra, který to vzal v pravý čas na sebe. A mladí, o kterých jste mluvil, potřebují taky někoho takového. Aby to fungovalo, tak potřebujete velké osobnosti. V současnosti by těmi lídry měl být Tomáš Kaberle, Patrik Eliáš či Martin Erat. A kolem nich by se měla nabalit mladá a střední generace. Pak bude náš tým zase úspěšný a bude vyhrávat. Problémem ale je, že venku kromě Tomáše Vokouna nevidím gólmana, který by tu branku zazdil.
Jak jste vnímal situaci kolem Tomáše Vokouna? Dlouho uvažovaná brankářská jednička nemůže na MS kvůli potížím s tříselnou kýlou...
Vcelku klidně. Jsou trenéři, kteří si při odřeknutí tří čtyř hráčů dávají mokrý ručník kolem hlavy. Já k nim ale nepatřím. Když jsem se dozvědel o Tomášových problémech, tak jsem hned věděl, že důvěru dostane Milan Hnilička. Je to zkušený gólman, navíc z něho cítím, že hrozně chce. Je odpočinutý a nervově vyvážený.
Do Kanady berete jako dvojku a trojku dva třicetileté gólmany, což Jiří Holeček poměrně tvrdě zkritizoval. Proč jste se rozhodl nepovolat mladého Lukáše Mensatora?
Jirku Holečka jako hráče hrozně ctím. Když jsem ho sledoval, tak jsem mu vždy držel palce a tleskal mu. Po skončení hráčské kariéry ale působil nejvýše v první národní lize. Má právo na názor, ale otázka je, zda je jeho názor ten správný. Mensatora znám už z dvacítek. Šel za poslední roky výkonově nahoru. Letos střídal vynikající výkony s těmi průměrnými. Lukáš je ambiciózní, takže by podle mě ani s pozicí třetího gólmana nebyl spokojený. Adam Svoboda tuhle pozici zná, je seznámen s prostředím i se spoluhráči. A Marek Pinc je určitě nervově vyrovnanější než mladý Mensator. Navíc Lukáš podle mě není správný typ pro úzké kluziště.
Letos je šampionát poprvé v Kanadě - v kolébce hokeje. To bude důstojné rozloučení s reprezentací, nemyslíte?
Jak víte, že to bude rozloučení?
Takže vy plánujete pokračovat?
Já neplánuju nic.
Podle našich informací však míříte do Vítkovic jako hlavní trenér a generální manažer...
Je pravda, že tuhle nabídku na stole mám. Vítkovicím jsem řekl, že v současné době nemohu nic potvrdit. Nechci v hlavě během šampionátu nosit další zodpovědnost. Ale láká mě to, jde o velký a respektovaný klub. Navíc bych to neměl daleko od bydliště. Pokud bych šel do české extraligy, bylo to asi právě tam. Mám však také nějaké nabídky z Ruska a Německa. Je také možné, že budu trénovat národní tým jiné země. Nevylučuji ani, že si od hokeje rok odpočinu.
A spojení funkce manažera a trenéra by pro vás bylo lákavé? Zatím v extralize funguje jen na Slavii...
I když jsem nikdy v klubech neměl titul generálního manažera, z velké části jsem manažerskou činnost dělal. Vždy jsem s vedením klubů komunikoval a tým si sám sestavoval.
O vaší osobě se mluvilo i ve spojitosti s předsedou svazu. Budete na něj kandidovat?
Zkušeností mám dostatek, spousta lidí mě oslovila. Kdyby nebylo měsíc před volbou mistrovství světa, tak bych o tom asi uvažoval. Skloubit to nejde, tak jsem tohle téma hodil za hlavu.
Kdo by se podle vás na tuhle funkci hodil?
Zbyněk Kusý. Je to schopný a fundovaný člověk. O malých lidech se ale říká, že se musí předvést a Zbyněk tuhle nemoc trochu má. To je tak jediná věc, kterou bych mu vytýkal.
Pojďme zpátky k šampionátu v Kanadě. V čem bude jiný?
Největší rozdíl bude v tom úzkém kluzišti. Ono se to nezdá, ale rozdíl čtyř metrů je velký. Musíte jinak bránit střední pásmo, systém hry je rozdílný. Musel jsem se dlouho nový systém hry učit. O tom jak hrát, jsem diskutoval i s různými osobnostmi našeho hokeje. Situace je navíc ztížená tím, že tým bude spolu až v Montrealu. Hráči budou mít čtyři společné tréninky a už začíná mistrovství. Nebude tedy čas tým dát pořádně dohromady.
