„Nic, co by nějaký ten prášek na bolest nevyřešil. V tom adrenalinu, který zápasy provázel, jsem bolest nevnímal,“ povídal pětadvacetiletý odchovanec Žďáru nad Sázavou novinářům po vítězném finále se Švýcarskem (2:0).
Vyprávěl jste, že jste se jako malý kluk před čtrnácti lety díval na to, jak rodáci z vašeho města pomohli k předchozímu titulu mistra světa, a pohltilo vás to. Co s vámi dělá vědomí, že jste teď dokázal to stejné?
Je to tak, hráči jako Petr Koukal u nás byli tehdy za bohy. Všichni k nim vzhlíželi. Když se hraje hokejové mistrovství světa, všichni se dívají, každý člověk pustí televizi a fandí. Na tomhle mistrovství bylo ještě hezčí to, že mohli být naši fanoušci přímo u toho v hale, doma. Co k tomu víc říct? Mám strašnou radost, je to nepopsatelný zážitek.
Snil jste o tom, že se ho někdy dočkáte?
Jako malý kluk, pokud hrajete v Česku, sníte prakticky o dvou věcech: vyhrát Stanley Cup, což se mi dosud nepodařilo, a vyhrát mistrovství světa. To, že jsem u toho, na domácí půdě, rozhodně považuji za absolutní vrchol mé dosavadní kariéry. Je to něco...
Čeští hokejisté bojují o postup do finále mistrovství světa proti Švédsku. Martin Nečas (uprostřed). (25. května 2024)
Božského? Budete teď ve Žďáru taky za boha?
Řekl bych o tom, že je to moc hezké. Od malička jsem pracoval na tom, abych se na tuto úroveň a na takovou akci mohl dostat. Domácí mistrovství je něco, co se neodmítá. Jsem strašně rád, že jsem přiletěl, protože kdybych se na tohle díval v televizi, moc by mě mrzelo, že jsem u toho nebyl.
Čili jste byl rozhodnutý hned, jakmile Carolina vypadla z bojů o Stanley Cup.
Je to tak, zápasy mistrovství světa jsem sledoval už na dálku v televizi. Viděl jsem neuvěřitelnou atmosféru, jak celá země sleduje hokej. Cítíte tu energii, kterou vám fanoušci dávají. Musím jim poděkovat. Byli to oni, kdo nás dotlačil až na vrchol.
A přijel jste i bez kontraktu v NHL na příští sezonu. Bral jste to vůbec v potaz?
(úsměv) Ne, koho by to teď zajímalo? Nikdy nevíte, kdy se mistrovství světa do Česka vrátí, mohlo to být jednou za život. V hlavě jsem byl připraven na to, že se tohoto MS zúčastním i přes zranění, s nímž jsem play off v NHL dohrával.
O jaké zranění šlo? Pokud to tedy můžete říct.
Můžu, teď už je to jedno. Měl jsem zlomený prst na noze a špatné žebro. Nebylo to nic, co by se mělo hraním zhoršit, a nic, co by nevyřešilo pár prášků. Vzal jsem si je a byl jsem v pohodě připravený na zápas. Fanoušci nás povzbuzovali tak, že jsem na zranění nemyslel.
Vážíte si sám toho, jaké výkony jste v této situaci podával?
Už jsem to tady řekl vícekrát: svůj nejlepší hokej hraji, když si ho užívám. A já si to tady užívám na sto procent. Nehrál jsem za reprezentaci možná pět nebo šest let, a to, že jsem byl schopen být tady, se všemi těmi kluky, s tímto týmem, je neuvěřitelné.
Martin Nečas potvrdil, že hrál se zlomeným prstem na noze a s pohmožděnými žebry:
"Nic co by pár prášků nespravilo. Vzpomínám si na rok 2010, když kluci přivezli pohár do Žďáru. Byli pro nás bohové."
Na jednání o nové smlouvě v NHL odpověděl v návalu emocích: who cares?
Dokážete si představit, že se vám po tomto turnaji bude o smlouvu v NHL vyjednávat lépe?
Nikdy nevíte, co se stane, ale já se o to teď nestarám. Co se stane, to se stane, agenti to budou mít na starosti. Já teď budu oslavovat tuto medaili, nějakou chvíli si to budu užívat.
Dá se popsat ten pocit, který jste měl, když bylo po druhém gólu rozhodnuto o českém zlatu?
Nebyl jsem schopen ani oslavovat, úplně mě to pohltilo. Těch posledních patnáct vteřin si budu pamatovat po celý zbytek života.
