Vrcholící juniorský šampionát najednou docela kontrastuje s tím, jak Češi vystupovali na předchozích sledovaných turnajích. Zatímco dřív a opakovaně se napříč kategoriemi žehralo na alarmující nedostatek schopných obránců, nyní jsou chloubou výběru, který dokráčel po výhře nad Švédskem 2:1 v prodloužení až do finále.
„Je příjemné, jak se celý tým prezentuje,“ říká pro iDNES.cz někdejší výborný bek Rostislav Klesla. „Nejvíc mě překvapují obránci, jak jsou sebevědomí s pukem. Nezbavují se ho jako v minulých letech.“
„Vyzdvihnu Jiříčka se Svozilem. Jsou hodně vidět, hlavně v ofenzivě,“ vypíchne Václav Varaďa, který šampionát do 20 let hodnotí jako expert iDNES Premium. Kromě zmíněného dua rozhodně nezaostávají ani další zadáci – Špaček, Moravec či Ticháček.
„Myslím, že takhle silnou obranu možná na dvacítkách ještě nikdy nikdo neměl,“ tvrdí dokonce pro hokej.cz bývalý reprezentant Tomáš Fleischmann. „V zámoří oceňují hru našich obránců na modré čáře, ale i v útočném pásmu.“
On s Kleslou a Varaďou dají dohromady 1 804 startů v NHL. Jejich názory tedy nelze úplně zlehčovat.
Český obránce David Špaček (3) se raduje z trefy na juniorském šampionátu.
Z jejich nástupců má výsadní roli v obraně týmu NHL jen Hronek. Dál v ní pravidelně hrají už jen méně nápadní třicátníci Gudas, Rutta a Šimek. O stabilní flek válčí Zbořil s Hájkem. A dál? To je vše, jen pár dalších jmen jako Šustr, Galvas či Král se snaží na farmě o povýšení.
I to nahrává tomu, že se současný výkvět teenagerů může brzy ohánět holí v dresu seniorské reprezentace.
„Kluků v NHL není moc a mnozí brzy odejdou. Vzniká docela díra,“ pokyvuje Klesla. „Mladí mají skvěle našlápnuto. Když budou mít dál stoupající tendenci, mohou být oporami národního týmu na dlouhé roky dopředu.
Jde však o namalovanou představu, v níž se pomíjí kupa překážek a zrádností jako stabilní přesun z juniorské kategorie mezi dospěláky. Pozoruhodné úrody si všiml už i specializovaný web The Hockey News, který publikoval článek „Přichází vlna českých obránců“.
Český obránce David Moravec (8) u mantinelu při souboji o puk dohrává Němce Veita Oswalda (20).
„Práce s mládeží se zlepšila. Často je to však náhoda, že se spojí dva dobré ročníky, ke kterým se třeba přidá ještě jeden mladší, extra nadaný hráč,“ uvažuje Klesla. „Líbí se mi, jak kluci rozehrávají pod tlakem ve vlastním pásmu, což je někdy těžká disciplína.“
Někdejší juniorský světový šampion oceňuje i kreativitu či pohyb. Když k tomu přičtete, že současná omladina je i statná a silná, získáte v tuzemsku hojně užívanou definici moderního obránce. Skoro zaklínadlem se stalo, že Česku schází tvořiví a spolehliví beci jako Marek Židlický.
Ten je teď zpět u reprezentačních výběrů, jeho trenérský nadřízený a hlavní kouč dvacítky Radim Rulík si ho nemůže vynachválit: „Musím říct, že Židla skvěle pracuje s beky. Ti kluci si věří, když to na ledě funguje. Věří systému.“
Stanislav Svozil v akci proti Švédsku.
„Když je možnost, vyžaduje se po nás, abychom útočili,“ přiblíží David Špaček. Jeho body a výkony jen podtrhují přínos beků na šampionátu. „Asi je to tím, že skoro všichni hrajeme v zámoří,“ přemítá.
Jeho věty při všeobecném veselí lze chápat i jako přetrvávající výstrahu a obžalobu výchovného procesu. Supertalent Jiříček by už letos domácí zimáky nejspíš převyšoval, pro jeho rozvoj byl přesun z Plzně za oceán logický.
Jenže třeba Svozil hrál v Brně extraligu od šestnácti a Moravec od sedmnácti v Boleslavi, oba ji však raději vyměnili za kanadskou juniorku. A takový Hamara se už ve čtrnácti vydal do finské Tappary. V domácích soutěžích ze současných beků Rulíkova souboru vydržel jen kladenský Ticháček.
„U nás je snaha, ale v porovnání s kanadskými juniorkami nebo farmami se nám nedaří,“ srovná Klesla. „V zámoří se pracuje na jiné úrovni. Tam se z kluků stávají profíci.“
Teď jsou jinoši v Kanadě jako reprezentanti. A nabízí se jim unikátní možnost, aby se proslavili.
