Na něco se pokoušel po hlasování výkonného výboru odpovědět šéf svazu Alois Hadamczik, většinu důležitého ale zodpoví až čas.
Po čtvrtku se však jen zhmotnil další neduh českého hokeje.
Firma se slavnou historií zoufale netápe jen ve výchově talentů, komunikaci směrem k veřejnosti, ale také při obsazování nejdůležitějšího trenérského místa v zemi.
Rulík se stane už osmým koučem za poslední dekádu. Nedlouhé vlády jeho předchůdců vykreslují marné hledání z nejtemnějšího období v dějinách reprezentace.
Dovolíte letmou připomínku?
– Vladimír Vůjtek vydržel na střídačce rok a jeden šampionát.
– Josef Jandač zvládl dvě sezony a čtyři velké akce bez valného úspěchu.
– Miloš Říha měl kvůli pandemii utrum už po roce a půl.
– Filip Pešán skončil také po osmnácti měsících a dvou zfušovaných turnajích.
Na seznam bývalých trenérů si připište nově i Jalonena se svými pobočníky. Místo plánovaných tří let se jejich mise smrskla na sedmnáct měsíců a dva šampionáty.
Rozmanitý výčet i podivné Finovo odcházení poodhaluje marnost svazu. Jeho vedení připomíná s trochou nadsázky osoby trpící poruchami soustředění. Neudrží myšlenku ani vytyčený směr. Trenéři se jak za dob Bukače či Hlinky přirozeně neposouvají výš, ale spíš se nahodile dosazují a zkoušejí.
Jednou má Čechy k medailím dovést perspektivnější jedinec, jehož po nezdarech střídá na reprezentační lavici rutinér. Jenže takový Vůjtek s Říhou se na ni dostali až ve chvíli, kdy už byli profesně za zenitem. Načasování kulhá.
Jako revoluční krok se loni na jaře jevilo po 74 letech angažovat k národnímu týmu zahraničního trenéra. Distingovaný a ve světě úspěšný analytik Jalonen zaujal pracovitostí. Sdílel vědomosti. Veřejně neplísnil podřízené. Loňský bronz z mistrovství světa představoval první českou medaili od roku 2013. Fina zasypaly díky a uznání.
Trenér Kari Jalonen na české střídačce
Jenže stačil rok, nezdařený květnový šampionát, vyřazení ve čtvrtfinále, konečná osmá příčka a hokejová vrchnost zprudka otočila. „Skončilo to nejhorším výsledkem všech dob, výkonný výbor musel vyvodit důsledky,“ obhajoval se člen hokejové vlády a naganský šampion Jiří Šlégr. A pak dodal: „Nelíbilo se mi, jak mužstvo hrálo. Nebyl to český hokej.“
V tom ale tkví jeho největší potíž. Nikde pořádně nezazní, jaké má svaz úmysly. Co má být prioritou trenéra národního týmu? Zapracovat do něj mladší generaci? Atraktivní styl, který schopné jedince vystřelí ke kontraktům v NHL? Anebo se má vše podřídit výsledku?
Jako inspirace mohou posloužit Slováci, kteří před šesti lety najali k reprezentaci Craiga Ramsayho. Ač první sezony se dál na šampionátech zadrhávali v základních skupinách, svaz nepanikařil. Naopak věřil kanadskému expertovi. Jeho soustavné začleňování mladíků mnohé z nich postrčilo do špičkového hokeje. A profituje z toho už i reprezentace. Loni na olympiádě v Pekingu slavila senzační bronz. A dorůstající generace může pod Tatrami zajistit ještě blyštivější zítřky.
Snad jako náznak soustavné práce lze vnímat, že se k české reprezentaci přesouvá celý Rulíkův trenérský ansámbl z reprezentační dvacítky, která se na posledních dvou šampionátech protáhla do semifinále. V lednu v Halifaxu sahala dokonce po titulu a dovezla stříbro.
„Chtěli bychom se prezentovat stejným hokejem jako na mistrovství světa do dvaceti let,“ vyprávěl Rulík. Alespoň on má o vizi jasnější představy: „Aktivní celoplošná obrana a diktovat tempo hry. Sebevědomý projev s kotoučem, tlak na bránu a zároveň udržet disciplínu i reagovat na hru soupeře.“
Rulík je schopný kouč. Zároveň se nelze ubránit dojmu, že krom dovedností ho na nejprestižnější trenérský flek v zemi postrčilo i to, že byl zrovna k mání a pardubickému vedení se hodilo, aby za jeho vyhazov neplatil odstupné. Oslovil ale svaz jiné kandidáty jako například Václava Varaďu, jenž třikrát v řadě dovedl Třinec k extraligovému titulu? „Má novou pětiletou smlouvu v Pardubicích. Nemělo cenu se tím zaobírat,“ mávl rukou prezident Hadamczik.
Nový trenér hokejové reprezentace Radim Rulík.
Právě on dlouhodobě horoval za Jalonenovo odvolání, přestože Fin měl silné zastání u hráčů z NHL. Rulík se s nimi bude seznamovat, bude na to mít dva roky. „A pokud budou dobré výsledky, uplatní se opce i na další rok,“ naplánoval Hadamczik.
A co když budou slušné výsledky, ale pohled na hru nepěkný? Skončí jako Jalonen? Snad aspoň neuctivé jednání s trenéry z českého hokeje vymizí.
