25. prosince 2018 20:26 Lidovky.cz > Sport > Hokej

Po prvních trénincích v USA zvracel. Každý tu hraje na sebe, poznává hokejista

Martina Kauta si jako šestnáctého vybralo Colorado. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Martina Kauta si jako šestnáctého vybralo Colorado. | foto: Reuters

Colorado / Praha Dřív ho setkání a debaty s Joem Sakicem, někdejší ikonou a současným generálním manažerem Colorado Avalanche, zneklidňovaly. „Ale už jsem si zvykl, že mi občas zavolá,“ řekne devatenáctiletý hokejista Martin Kaut. „Je to fajn člověk. Třeba na kempu se s námi zúčastňoval různých her a turnajů, hráli jsme spolu Stiga (stolní) hokej. A porazil mě.“

Poslední telefonát s hokejovou personou potěšil nejen Kauta, ale i českou reprezentaci. Sakic mu posvětil účast na sledovaném mistrovství světa do 20 let.

Pro šestnáctku letošního draftu vymysleli v Coloradu postupnou cestu, kterou si před českým útočníkem prošel i Mikko Rantanen - aktuálně nejproduktivnější hráč celé NHL.

„Už dřív mi řekli že mají se mnou stejný plán. Po draftu hrál na farmě, kde se zlepšoval. A pak ho poslali na dvacítky,“ líčí vstřícný jinoch ze Žďáru nad Sázavou. „Doufal jsem a trochu tušil, že budu moct jet taky.“

Před šampionátem vyhlížená posila odehrála za Colorado Eagles 26 duelů a připsala si 12 bodů za pět gólů a sedm asistencí.

S bilancí z AHL jste spokojený?
Dobrá otázka. Prvních sedm zápasů jsem měl asi dva body, zvykal jsem si na novou soutěž. Přestal jsem to ale řešit a trošku se mi to bodově vrátilo. Ono se říká, že body jsou v Americe důležité, ale od Colorada cítím, že chce, abych se hlavně zlepšoval jako hráč - chodil do brány, dohrával souboje, zesílil, zrychlil. I proto body nemusím tolik vnímat.

Cítíte z klubu tlak, že jste jejich první volba z červnového draftu?
Asi jo. Bylo by divné, kdyby na mě tlak nebyl. Ale je to takový tlak, ze kterého cítím, že mi chtějí pomoct. Chvilku se mi nedařilo na pravém křídle, hodili mě na levé a najednou jsem začal střílet góly. Podporují mě. Jsem za to vděčný a doufám, že se jim jednou odvděčím na ledě.

Martin Kaut v dresu české reprezentace.

Martin Kaut v dresu české reprezentace.

Jak jste si v Americe zvykl?
Byl jsem tady sám, ale hodně mi pomáhá Pavel Francouz (28 let, chytá v Kautově týmu). Stal se z něho můj druhý taťka. (usměje se) Začátek ale nebyl jednoduchý, do Colorada jsem letěl dřív než Pavel, protože jsem byl před draftem na operaci se srdcem a v klubu chtěli, abych trénoval tam. Ale to mi nevadilo, horší to bylo s nadmořskou výškou. Colorado leží opravdu vysoko, hrozně těžce se mi dýchalo a po prvních trénincích jsem se... Je pozvracet slušné slovo?

Je.
Tréninky byly prostě extra náročné. Hodně se jezdily testy na kole nebo sprinty po krátkém odpočinku. Bylo to i tím, že jsem předtím nemohl nic moc dělat, takže jsem si na to takhle musel zvykat. K tomu hokej na farmě.

Jak byste ho popsal?
Každý hraje strašně na sebe. Všichni se chtějí dostat nahoru. Když to srovnám s Pardubicemi, je to něco úplně jiného. Není tady taková parta a kamarádi, hra je taky určitě rychlejší než v extralize. Hodně se dohrává. Týmy mívají dva tři bitkaře, ob zápas se strhne nějaká mela. Já naštěstí zažil jen šarvátky u brány nebo nějaké provokace, rukavice jsem ještě neshazoval. Ale musím si zvykat i na to, abych hrál s hlavou nahoře.

Jak se vám daří přizpůsobit tomu, že hrajete se sobci?
Musím hrát stejně, i když jsem takový typ hráče nikdy nebyl. Raději nahraju, ale tady vím, že když nahraju, už puk nedostanu zpátky. Je to blbé, ale snažím se střílet, kdykoliv můžu.

Nutí vás do toho i trenéři?
Hodně se o tom se mnou baví. Mám dobrou střelu, tak ať ji využívám. Ať se tlačím dopředu, když jsem útočný typ. Takže se snažím poslouchat.

V čem jste od léta udělal největší pokrok?
Zvykl jsem si na americký hokej, hrát víc na sebe. Taky jsem zesílil. Léto jsem fakt neměl dobré, ale už se do toho dostávám. Náš trenér chce takový styl hokeje, který jsem ještě nikdy nehrál. Střední pásmo hrajeme 1, 1, 3. Potom chce forčekovat... Hodně se učím hrát v předbrankovém prostoru, chodit před bránu, tam clonit. V Americe na to dbají, v Česku se hraje víc na krásu, na akce do prázdné brány. To tady vůbec není. Padají góly z dorážek a tečí. Snažím se na tom co nejvíc pracovat.

A mimohokejový posun? Od léta jste poprvé bez rodičů.
Když jsem byl v Pardubicích, bydleli hodinku ode mě. Vše, co jsem potřeboval, jsem měl. Jenže tady není žádná maminka, žádný tatínek. Ze začátku to bylo těžké a vlastně to není snadné ani teď. Měli jsme sérii sedmi porážek, trochu vás to semele. Jste naštvaný a nevíte, co s tím. V Česku jsem měl rodiče, povzbudili mě. I teď si pořád voláme, ale u sebe nikoho z rodiny nemám. Vždycky si to řešíme s Pavlem Francouzem sami.

Jak konkrétně pomáhá, že máte vedle sebe staršího krajana?
Ze začátku mi Pavel pomáhal se zařizováním bytu nebo auta. V těch se moc nevyznám, takže mi radil, jaké si mám koupit. Bydlíme od sebe asi tři sta metrů, Francík má s sebou i manželku, takže k nim chodím na obědy i večeře. Mám české jídlo i takovou pohodu, což je skvělé. Třeba Nečasovi posílám fotky svíčkové, abych ho naštval.

Martin Nečas si na rozdíl od vás už NHL vyzkoušel. Byl jste si ji už aspoň očíhnout?
Náš klub sídlí v Lovelandu. Není to město ani vesnice. Spíš takové předměstí, kde je stadion a asi tisíc obyvatel. Ale je to část Denveru, takže když máme volno, sedneme do auta a za 40 minut jsme na stadionu Avalanche. Bohužel se nám naše zápasy dost často kryjí, viděli jsme naživo asi dva nebo tři.

Martin Kaut.

Martin Kaut.

Cukalo to s vámi, když jste naživo koukal na NHL?
Táhne mě to moc! Ale o to víc musím makat na trénincích. Je to úplně jiný hokej, než co jsem zažil. Je vidět, že první lajna Colorada (Rantanen - MacKinnon - Landeskog) je asi nejlepší v NHL, radost pohledět. Jsou neskutečně sehraní, a když se nemůžu koukat na zápas, mám zapnutý aspoň livesport. A když mi na něm pípne gól, z 80 procent ho dá první lajna.

Blýsknout se teď můžete i vy. Čeká vás juniorský šampionát.
Těším se a taky jsem rád, že kluby pustily Martina Nečase i Filipa Zadinu. Zase na druhou stranu všude čtu, že máme super tým, ale super tým musíme mít hlavně v kabině. Když tam neutvoříme kolektiv, můžeme mít klidně dvacet draftovaných hráčů. Ale řekl bych, že máme dobrou partu. 

Je svazující číst, že jste nadějný ročník, který by mohl utnout 14 let trvající čekání na medaili?
Trošku jo, ale nesmíme na to myslet. Pod panem Varaďou jsme vyhráli Hlinkův memoriál (2016) a nikdo to od nás nečekal. Pokusíme se udělat dobrý výsledek ve skupině, abychom z ní postoupili z prvního nebo druhého místa. A pak uvidíme.

Loňský šampionát vám výrazně prospěl. Válel jste v Pardubicích, nakoukl jste do seniorské reprezentace...
…a vůbec by mi to nevadilo, kdybych se i teď dostal do pohody a přenesl si ji do Colorada.

Zmiňuji to proto, že vašeho finského předchůdce Rantanena Colorado před třemi lety po MS povolalo do NHL.
Právě! Díval jsem se na to, ale nesmím na to spoléhat. Když nebudu makat, nepovolají mě, i kdyby ve mně viděli druhého MacKinnona. Všechno je to jenom na mně.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz