Historický úspěch. Litvínov zvládl sedmé finále a je extraligovým mistrem

Je to velké klišé, ale znovu platilo. Když domácí Polanský po krásné individuální akci netrefil odkrytou brankou, přišel trest na druhé straně.

Neuplynula ani minuta a obránce Sklenička nahodil kotouč na gólmana Hrubce. Ten se však odrazil k volnému Lukešovi, jenž ho pohotově uklidil k tyčce.

Už se zdálo, že sedmé finále dospěje do prodloužení, do konce zbývalo sedm minut a v takových chvílích nikdo nechce riskovat. Jenže přišla Lukešova nečekaná rána, na kterou Třinec nedokázal odpovědět.

Litvínov je tradiční líheň talentů, kteří se odjakživa výrazně prosazovali nejen v reprezentaci, ale také v zámořské NHL.

Jenže doma v extralize na vrchol ne a ne dojít. Povedlo se to až po 56 letech.

Obrovská radost vytryskla až patnáct vteřin před koncem, kdy se Slezané zoufale snažili o vyrovnání při hře bez brankáře. Jenže situaci nezvládli a hosté ujeli do brejku.

Hübl mohl dávat do prázdné, ale ještě posunul kotouč na Lukeše, snad aby mu poděkoval na první trefu.

V tu chvíli bylo jasné, že pohár patří Litvínovu, hráči na střídačce na sebe naskákali a euforicky křepčili. Snad největší radost měl veterán Martin Ručinský, pro nějž byl titul splněným snem, kvůli kterému se před lety vracel do mateřského klubu.

„Jsem nejšťastnější člověk na světě. Vyhrál jsem titul mistra světa, olympiádu, ale tohle je klub, kde jsem vyrostl. Myslím, že si to za těch 56 let zasloužíme,“ říkal dojatě.

Dočkal se ve 44 letech a nejspíš bude moct po mistrovství světa s klidem v duši ukončit dlouhou profesionální kariéru.

Závidět mu může jeho parťák Jiří Šlégr, který o titulu také léta snil, ale kvůli zdravotním problémům se nedočkal na ledě, ale už jen na střídačce. Když po závěrečné siréně všichni hráči naskákali na led, on to nevydržel, rychle si oblékl dres a spěchal za nimi.

Litvínov se během finále ocitl v těžké situaci. Vedl sice 2:0 a 3:1 na zápasy, ale nechal soupeře vyrovnat a musel na rozhodující utkání na led soupeře.

Schlíplý a zklamaný. Nakonec se ale dokázal koncentrovat a podat precizní a taktický výkon podpořený skvělým brankářem Pavlem Francouzem.

Ten během play-off nedeptal jenom Třinecké, ale i borce z Komety nebo z Pardubic. Jestli má někdo zásluhu na titulu, pak je to on. Byť sám po zápase tvrdil: „Rozhodla týmová parta. Lítali jsme do střel, tahali za jeden provaz. Nejsou to klišé, je to tak.“