Zdislav mu neříkal snad vůbec nikdo. Pro kamarády a hokejisty byl prostě Zdíša. Nebo Zdíšek. Dobrák od kosti, férový, příjemný a vzdělaný člověk.
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
A na střídačce za sebou zanechal velkou stopu. V letech 1994–2001 stál u vsetínského zázraku a šestkrát se svými svěřenci zvedal nad hlavu mistrovský pohár. Zprvu coby asistent trenéra, později také jako hlavní kouč.
U vsetínského mužstva vydržel neskutečných třináct let. Což je v čase, kdy se trenéři modlí, aby zůstali na jedné střídačce alespoň sezonu, příběh ze sféry téměř science fiction.
Oněch šest titulů s ním slavili pouze obránce Jaškin a útočník Stantien, jinak nikdo. "Zdíša byl fajn člověk, měli jsme mezi sebou vřelý vztah," vzpomínal ještě po letech Alexej Jaškin, pozdější sportovní ředitel vsetínského klubu. "Bylo pro mě neskutečně těžké přijmout fakt, že odešel. V posledních měsících už na něm bylo vidět, že bojuje s těžkou nemocí. O hokej se ale pořád zajímal, věčně jsme o něm diskutovali. Stále nemohu uvěřit, že se už nikdy na střídačku nevrátí."
Celý díl seriálu Pohnuté osudy můžete dočíst v sobotním vydání Lidových novin.