„O tom, že hrajeme rekordně dlouhý zápas, jsme se s klukama bavili už o přestávce mezi prodlouženími, Teď si půjdeme i pro ten druhý,“ reagoval vítkovický gólman na fakt, že se ještě nikomu v české extralize nepodařilo postoupit v sérii, ve které prohrával 0:3.
Jaký je to pocit vyhrát být u takového rekordu a ještě zápas vyhrát?
Nevím ani, kde začít, ale jsem rád, že jsme to urvali. Na jednu stranu to byla zajímavá zkušenost, zároveň ale už bylo na obou týmech vidět, že nikdo nechtěl udělat chybu a že síly ubývaly. Jsem šťastný, že jsme opět ukázali naše srdíčko, že jsme byli trpěliví a že jsme hráli jako jeden muž.
Hradec měl v poslední dvacetiminutovce dost šancí, která byla nejnebezpečnější?
To už si vůbec nevybavuji, vždyť my hráli víc než pět hodin. To se opravdu omlouvám, ale kluci pomohli hlavně v těch těžších situacích a proto jsme to zvládli.
Před koncem čtvrtého prodloužení jste se psychicky museli připravit na oslabení a za chvíli jste vstřelili vítězný gól. Jak jste to viděl?
Musím se přiznat, že jsem se snažil vnímat, jen když oni jeli na nás. Když byla hra mimo naše pásmo, tak jsem se snažil hlavu čistit, vypnout, i když ne úplně, aby člověk měl co nejvíc sil v nejdůležitějším momentě pro mě.
Jak to vypadalo s jídlem a s pitím při tak dlouhém zápase? Byly hlad a žízeň.
To mi povídejte, já jsem toho vypil a snědl... Je to ale pochopitelné. V kabině padlo i spoustu kol a energetických nápojů, je to ale potřeba.
Skončit se mohlo o dost dřív, ale Bukartsův gól neplatil. Jak bylo těžké po euforii neuznaný gól přijmout?
Člověk se musel rychle vrátit do zápasu. My jsme ale dál věřili, že to urveme a za tím jsme si šli.
Sérii vracíte na rozhodující sedmý zápas do Vítkovic, bude to i vzhledem k tomu rekordnímu pro vás psychická výhoda?
Těžko říct. Je to 3:3, kdo vyhraje, postoupí. Věřím ale, že my budeme ti šťastnější.
Co regenerace po tak dlouhém a vyčerpávajícím boji?
Snažit se ji udělat co nejlépe a co nejrychleji. V tom to ale je pro oba týmy stejné.