„Co chcete hodnotit. Když třikrát prohrajete, tak se to moc hodnotit nedá... Musíme se vrátit k našemu jednoduchému hokeji,“ odvětil lakonicky 58letý kouč, když měl posuzovat výkon mužstva vedeného Filipem Pešánem na čerstvě dohraném ruském turnaji.
Nezdálo se vám, že hře chybí systém?
Záleží, jak to mají trenéři, mně připadá, že se z našeho hokeje vytrácí kombinační hra. Snažíme se jít dost po rozích. Opticky to vypadá, že hrajete, ale góly padají z předbrankového prostoru, z dorážek, tečováním. U rohů to je víc o náhodě. Nechtějte dávat góly od mantinelů, to jde těžko.
Možná už se z „chození do brány“ neustálým opakováním stala prakticky bezvýznamná fráze...
Když není tlak kolem branky a nechcete puk dostat do branky i s gólmanem, tak je to těžký. V brankovišti je samozřejmě kontakt, může vás trefit puk a bolí to, kdežto v rohu vás nechají kolikrát hrát. Je to o hráčích, musíme se do toho nutit.
A proto Češi doplácejí na špatnou koncovku?
Přesně to je naše bolest. V koncovce jsme dřív bývali dobří. Jiné týmy ve velké šanci dávají góly. S Finy se mi zdálo, že jsme šancí měli o něco víc, ale nepadalo to tam. My branky nedáváme. Chybí mi tam typické české nasazení a bojovnost.
Myslíte, že se hráčům nechce před branku? Že dostatečně nebojují?
Když to nelepí, tak zápas musíte ubojovat, samo nepřijde nic. Mužstvo se musí uklidnit a dostat se do pohody, ale to půjde jedině bojovností ve chvílích, kdy se nedaří. Nezdá se mi, že by hráči lezli po čtyřech.
Ale přitom jim jde o olympijské hry.
Připadá mi, že na to, že je před olympijským turnajem a hráči usilují o účast, tak jako tým nebojujeme. Pokud na olympiádu pojedou pouze hráči z Evropy, tak trenéři budou mít dost zamotanou hlavu, když doteď žádný zápas neuhráli.
Nesouvisí to i s emocemi Filipa Pešána? Nepotřebuje tým vyburcovat?
Někdo burcuje hodně, někdo křičí. U Pešána je známo, že emoce nemá, že jen stojí na střídačce, ale tohle se těžko hodnotí, každý je nějaký. Mužstvo se však hecovat musí a i z pohledu trenéra je to důležité. Zase záleží i na tom, jak to prožívají hráči.
Jak jste to vnímal vy?
Já jsem měl ve své kariéře rád kouče, kteří to s týmem prožívali. Já jako trenér v sobě emoce taky mám. Tohle se nedá naučit ani vyčíst z knížky. Každý to na střídačce musí vědět sám.
Jedinými střelci turnaje byli Jan Kovář s Milanem Gulašem, ostatní se k nim nepřipojili. Je i tato nevyrovnanost v útoku alarmující?
Alarmující to určitě je. Olympiáda začíná za dva měsíce, zbývá dost času, ale pravda je taková, že další zápas už není, hráči odletí a hraje se. Trenéři musí mít při výběru týmu šťastnou ruku, nemají to jednoduché. Záleží, jak se domluví s manažerem.
Jak se díváte na nový zámořský model ve formátu generální manažer – hlavní trenér, kdy první nominuje a druhý pracuje s hráči?
Nevím, jestli tento systém jiná mužstva v Evropě používají. U nás jsme si jako trenéři vždy sedli, manažer u toho byl, něco si k tomu řekl, ale hlavní slovo měli trenéři. Nevím, jestli jsme na to připravení a co očekávat. Hlavně se to udělalo po minulém mistrovství světa, když tým špatně sestavený nebyl, za mě jsme měli jeden z nejsilnějších výběrů za poslední dobu.
Nepůsobí na vás model trochu alibisticky, když Filip Pešán často při dotazech novináře odkazuje na Petra Nedvěda?
Takhle se mi to nelíbí. Ano, ať hráče klidně určuje generální manažer, ale jak znám Petra Nedvěda, tak jsem si jistý, že to s trenéry probírá a oni vše vědí.
Dám konkrétní příklad. Když se řešilo třeba uvolnění sparťanů Sobotky s Řepíkem na zápas Ligy mistrů ve Švédsku, Pešán obracel novináře na Nedvěda s tím, že to není otázka na trenéra.
Přijde mi divné, když pak problémy posílá za ním. Tím Petra trochu potápí. Tímto způsobem pak každá otázka na hráče půjde za generálním manažerem. Asi těžko by takhle odpovídali v zámoří. Realizační tým by u nároďáku měl držet pohromadě, ať se to týká čehokoliv.
Myslíte si, že reakce zdrceného Šimona Hrubce nebo Milana Gulaše, který vystoupení na turnaji ani nechtěl hodnotit, něco vypovídají i o atmosféře v týmu?
Těžce to nesou, čemuž se nedá divit, ale na druhou stranu to hrají kluci na ledě. Já můžu zápasy sledovat jen v televizi, tak nevidím, jak mužstvo pracuje i mimo led, ale vždycky, když jsem měl možnost reprezentaci trénovat, tak jsem si pochvaloval tu partu, která držela pohromadě.
A zřejmě to fungovalo...
Co jsem jim řekl a vyžadoval, tak to plnili. Někdy můžou plnit a nemusí to vycházet, na druhé straně je také soupeř, který má nějakou sílu. Ani v Německu (MS 2010) to nebylo jednoduché, byli tam hráči zkušení a mladší. A i když to na mistrovství světa od hráčů není ono, neustále za nimi trenér musí stát, když si je vybral. Nejde říct, že si měl vybrat jiné hráče, tomu už vůbec nerozumím.
Měl by Filip Pešán odstoupit vzhledem nejen k výsledkové, ale zejména herní krizi? Byl by to pro národní tým dobrý impuls?
To není otázka pro mě, tohle musí řešit vedení. Nemůžeme hned vyhazovat, když se nedaří. Samozřejmě zbývají dva měsíce do olympiády, všichni jsou z toho nervózní. Dobré to není, když ze šesti zápasů všechny prohrajeme...
Navíc se skóre 11:24.
To mě hodně zaráží. Dáme jedenáct gólů, což je strašně málo. A druhá věc, že jich čtyřiadvacet dostaneme, když přitom říkáme, že máme vynikající gólmany. A já si to také myslím. Nevím, co k tomu říct, je to vážně zvláštní.
A tohle byl zkušený tým složený z hráčů, kteří jsou zvyklí v seriálu Euro Hockey Tour bodovat, nešlo o nějakou generační obměnu, ale v podstatě o evropský výběr pro hry v Pekingu. I Šimon Hrubec říkal, jak si myslel, že má před sebou skvělé mužstvo, že s ním se uhraje dobrý výsledek...
To je naprosto výstižné. I před posledním mistrovstvím světa byli všichni před turnajem přesvědčení, že se přiveze medaile, říkali si to samé, co teď Šimon. Mužstvo sice je parádně sestavené, ale národním týmům se z nějakého důvodu nedaří.
Co byste navrhl?
I naši hráči jsou schopní hrát mnohem víc do těla a mydlit to. Jsme hodně vylučovaní za viditelné fauly hokejkou, ale za hru do těla bychom nebyli. Vždycky to platilo třeba na Rusy.
 |
Kam míří současný český hokej?
Musím říct, že naprosto souhlasím s Vláďou Vůjtkem v tom, že dnes se neustále někde protečovávají puky do útočného pásma a pořád se o něj bojuje místo toho, abychom se na něm drželi a hráli si svůj hokej. Buď hrajeme na rychlé protiútoky a o puk rychle přijdeme, nebo hrajeme v prostorech, kde se moc nedá dát gól. Nechci si hrát na „po bitvě je každý generál“, ale náš hokej by prostě měl být jinde.
Vychovávají se v Česku ještě konkurenceschopní hráči?
Já pořád říkám, že hráče máme skvělé. Když jsem koukal na zápas Sparty ve Švédsku s Rögle, tak s nimi byli schopní hrát vyrovnaná utkání, i když třeba kvalita hráčů ve Švédsku je o něco větší. Jak je možný, že tam vyhráli 3:1 a byli jasně lepší? Klidně mohli s přehledem postoupit, kdyby měli trochu víc štěstí v zakončení. Přišlo mi, že měli mnohem více šancí.
Možná roli hrál i fakt, že dotahovali ze stavu 2:5.
Dobře, ale i s Hradcem jsme hráli Ligu mistrů a ať to byl Zug nebo ve Švédsku Djurgarden, tak jsme hráli hodně dobře a dostali se do finále. Přijde mi, že neustále podceňujeme naši extraligu. Sparta uhrávala Ligu mistrů, přišla sem do extraligy a prohrávala. Já si myslím, že kvalitu hráčů máme stále velice slušnou. I co se týče NHL, ať jsou to Hertl, Voráček, Pastrňák, Kubalík nebo i Rutta v Tampě, v evropských ligách to stejné.
