Do nejprestižnější hokejové soutěže Hull vstoupil v Chicagu v ročníku 1957/58. V mužstvu posléze působil ještě dalších čtrnáct sezon.
V roce 1966 jako první hokejista nastřílel více než 50 branek. Magickou padesátigólovou hranici překonal celkem pětkrát.
„Uvědomil jsem si, jaké mám privilegium. Že hraju hru, kterou miluju, ve městě, které miluju a před těmi nejlepšími fanoušky. Když jsem viděl, jak jsou nadšení, tak jsem byl spokojený, protože mým cílem bylo bavit je,“ líčil později.
Následně způsobil v hokejovém prostředí senzaci, když odešel do Winnipegu v konkurenční lize WHA, které fungovala do roku 1979. Jako první hráč v historii zde vydělával více než 100 tisíc dolarů ročně.
Bobby Hull se předvádí fotografům. Fotografie pochází z počátku šedesátých let.
Největších úspěchů ale kanadský hokejista dosáhl právě s Blackhawks. Kromě vyhraného Stanley Cupu (1961) třikrát získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče, sedmkrát byl oceněn jakožto nejlepší kanonýr a dvakrát jako nejužitečnější hráč soutěže.
U příležitosti 100. výročí NHL se rodák z ontarijského Pointe Anne před šesti lety zařadil mezi stovku nejlepších hráčů historie ligy.
Během bohaté kariéry si v elitní hokejové soutěži udržel průměr více jak bodu na zápas. V 1 063 utkáních nasbíral 1 170 bodů za 610 branek a 560 asistencí.
JE DOBOJOVÁNO. Po finálovém vítězství Kanaďanů nad československým výběrem 5:4 v prodloužení došlo i na výměnu dresů. Bobby Hull (vlevo) přijímá gratulaci od Miroslava Dvořáka.
Známý byl také pod přezdívkou The Golden Jet (Zlatý tryskáč), a to díky své rychlosti. S pukem dovedl vyvinou rychlost až 45,2 kilometrů za hodinu. Legendární jsou i v jeho době nebývale tvrdé a obávané rány.
Při golfovém úderu puky vysílal i rychlostí okolo 189,28 km/h, přičemž tehdy střely ostatních hráčů létaly zhruba o 55 kilometrů za hodinu pomaleji.
Váže se k němu i vzpomínka někdejšího útočníka Petra Šťastného, který se jako nováček v československém mužstvu na Canada Cupu 1976 s opěvovaným kanadským křídelníkem potkal a mohl mu sáhnout na jeho vypracovaný biceps.
„Pojď, sáhni si,“ vyzval ho tehdy Hull. A Šťastný poslechl.
„Měl ty svaly jako ze žuly,“ nechápal tehdy. „Připadal jsem si, jako bych chytil vlastní stehno. Ani náhodou jsem nemohl jeho paži obejmout.“
Hull ukončil kariéru v roce 1980 v dresu Hartfordu. Tehdy mu bylo jedenačtyřicet, za další tři roky se stal členem Síně slávy.
Totéž se později povedlo i jeho synovi Brettovi, jenž v počtu gólů v NHL svého slavného otce dokonce překonal. Potatili se i další Hullovi synové Bobby, Blake a Bart, dcera Michelle se věnovala krasobruslení.
