Za bitvy se Sověty mě dva dny vyslýchali na StB, vypráví kapitán z roku 1969 Jozef Golonka |
„O moji generaci není zájem. Jsme nepotřební,“ říká Golonka v rozhovoru pro LN. Se stavem svazu souvisí i aktuální úroveň slovenské reprezentace, jejíž kvalita dle něj od zisku titulu mistrů světa v roce 2002 neustále klesá.
Jak se vám líbí český a slovenský hokej?
Řekněme si na rovinu. Vaše liga je daleko před námi. Vybudovali jste řadu nových stadionů: Karlovy Vary, Liberec, opravili ty v Hradci Králové, Budějovicích či Plzni. U nás se mezitím jen rekonstruoval stánek v Bratislavě, dokončily se Košice, ostatní jsou prakticky montážní haly. Neodpovídají standardům pro nejvyšší soutěže.
Co je na Slovensku špatně?
Na Slovensku se usadili staří Kanaďani a cizinci. U nás je hlavní získat titul, hraje se na lokální patriotismus, a tak mladí raději chodí do zahraničí. Většinou k vám. Čeští hráči naopak chodí do NHL a nižších zámořských soutěží. Bohužel my od šampionátu 2002 v Göteborgu, kde jsme jen shodou náhod vyhráli, stále vyvoláváme, že jsme jednou byli mistři světa. I kvůli tomu se stále zapomíná na budování stadionů, zapomíná se na péči o mladé hráče.
  |
Jenže cizinci hrají i v české extralize.
U nás se ale zavedl neomezený počet cizinců v týmech, což nemůže slovenské reprezentaci pomoci. Většinu gólů tak dávají zámořští hráči, které nikde jinde v Evropě nechtějí.
Jak tipujete, že se umístí reprezentace na šampionátu?
České mužstvo bude mít u nás v Bratislavě domácí prostředí, což z vás dělá jednoho z favoritů na medaili. Samozřejmě to bude jiné mužstvo, než bylo v přípravě, z NHL vám určitě přijede řada kvalitních hráčů. Jenže kdo přijede nám? Jediný, kdo překročil dvacet gólů, je Tomáš Tatar. Ostatní hrají AHL. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom udělali nějaký dobrý výsledek. Nicméně teď vám povím, v čem je vidět kvalita hokejové školy.
Tomáš Tatar (21) slaví, jeho trefě nedokázal zabránit ani urostlý švédský bek Victor Hedman.
Povídejte.
V tom, že je zájem o trenéry a hráče v zahraničí. O hráče z naší ligy nemá v zahraničí zájem skoro nikdo. Jen si vzpomínám, že když jsem končil já, tak bylo ve dvanácti mužstvech německé hokejové ligy deset československých trenérů. Dnes tam není ani jeden, stejně tak ani ve Švýcarsku. Všude jsou trenéři z Kanady, Švédska, Finska, což jsou reprezentační týmy, kterým se na mezinárodní scéně daří.
Jakou máte s cizími trenéry zkušenost?
O tyto kouče je velký zájem. U nás je například Kanaďan trenérem reprezentace (Craig Ramsay), Fin předsedou komise mládeže. Přitom jsme zapomněli na to, že Gusta Bubník kdysi pomáhal finskému hokeji v jeho začátcích. U nás se teď razí teorie, že pokud jsi hrál v NHL, nemusíš mít vzdělání. To za profesora Vladimíra Kostky jsme museli mít univerzitní vzdělání jako první, potom jsme mohli něco trénovat. Dneska vám hráč do očí řekne, že hrál v zámoří a že to stačí.
To se vážně děje?
No u vás je trochu jiné, školy či licence mít musíte, jinak nemůžete trénovat v lize nebo v zahraničí. To je diametrální rozdíl mezi námi, my se na tomhle bodu s hokejovým svazem nedokážeme dohodnout. Proto já už do slovenského hokeje nedělám, ačkoliv jsem získal v Německu dva tituly, zachránil jsem od sestupu tři týmy. A díky tomu, že jsem chodil na univerzitu, jsem využíval metody, které jsem se tam naučil.
Co pochytí budoucí trenér na univerzitě?
U hráče to zkrátka nemůže být tak, že když hrál jinde, tak snědl všechnu moudrost. Musí poznat základy fyziologie, biologie, anatomie, ale třeba i fyzioterapie. Odjinud se to nedozví. To jsou takové odborné věci, ale protože jsou u nás lokálpatriotické zájmy vyšší než zájmy celého slovenského hokeje, tak do toho už raději nedělám.
To zní, jako byste vašemu týmu moc nevěřil.
My Slováci možná postavíme nějaký tým, a já bych si přál, abychom konečně uhráli nějakou medaili, protože stále jdeme dolů. Bylo by to důležité, aby nová generace zase získala chuť hrát hokej a stejně tak, aby přišli i noví mladí trenéři. V posledním ligovém play-off se objevilo několik zajímavých hokejistů, například Robert Lantoši nebo Samuel Buček z Nitry. Je tu pár velkých talentů, ale stále se před ně staví ti staří Kanaďani.
Hráče z Kanady zjevně moc rád nemáte.
Jsou to hráči, kteří sem spíše chodí dohrávat kariéry. Když se dnes skládají mužstva takovým způsobem, abychom vůbec dokázali vyhrávat nad maďarskými týmy (ve slovenské lize jsou dva, Miškovec a Budapešť – pozn. redakce), tak to o něčem svědčí.
Hokejisté Velké Británie slaví.
Zpět k MS, jak se vám bude dařit, když nebudete hrát v Bratislavě?
Uvidíme, čeká nás Velká Británie, což víme, že nejsou Angličané, ale hlavně Kanaďané. Také máme ve skupině Němce, kteří nám dlouhodobě nesedí. Na postup budeme muset porazit někoho z velkých soupeřů.
A kromě dobře sestaveného týmu bude podstatné ještě něco?
Tak náš úspěch bude záviset na tom, jak se bude pískat. Pokud se bude hokej pískat tak, že se bude trestat to, co se dovolovalo v našem play-off, budeme daleko více vylučovaní. A pokud budeme hrát často v oslabení, tak jsme proti silným soupeřům bez šance. Byl bych rád, kdybychom udělali aspoň čtvrtfinále.
Vy byste chtěl spolupracovat s hokejovým svazem?
Chtěl, ale o moji generaci není zájem. A to přesto, že řada z nás měla opravdu velké výsledky. Dnes se hodnotí podle toho, kdo kolik vydělal, a bohužel ne podle toho, co se mu povedlo. Od MS 2002 jsme přitom získali jen dvě medaile.
Hokejisté Československa, zleva Jozef Golonka, Ján Starší a Július Černický.
A koho se ta omezení, o kterých mluvíte, týkají?
Vlastně celé mé generace, ač z ní vzešla řada skvělých trenérů a funkcionářů, například Karel Fako, který zakládal hokej ve Švýcarsku, Július Černický v Dánsku. Tito jsou všichni vygumovaní, protože jsou nepotřební, nemají už k hokeji co říct. U nás tak začíná hokej osamostatněním, to je bohužel teorie dnešního vedení. U vás si ještě starší generace vážíte, u náš tomu tak bohužel není.
Nicméně vy sám stále ještě pracujete, nebo si užíváte důchodu?
Je mi jednaosmdesát let, ale jsem v plné formě. Nemám žádné problémy, věnuji se hokeji a sleduji i vaši extraligu, dívám se na skoro všechny přenosy. Koukám i na naši ligu, chodíval jsem i na KHL, bylo to pro mě hodně přínosné. Styl hry a všechno ostatní je v ní někde jinde.
