Olympiáda, to jsou ale hlavně špičkové výkony sportovců. Zřejmě největší pozornost diváků po celém světě na sebe letos přitáhly medailové žně amerického plavce Michaela Phelpse a také tři rekordní sprinty v podání Jamajčana Usaina Bolta (včetně štafety). Ten na stovce posunul světový rekord na 9,69 sekundy, což bylo o to pozoruhodnější, že běžel s rozvázanou tkaničkou a v posledních metrech ještě ke všemu viditelně zvolnil.
Phelps i Bolt předvedli mimořádné výkony v jednom sportu, ale Britka Rebecca Romerová prokázala, že má mimořádné nadání hned pro dvě zcela odlišné disciplíny. Zatímco letos zvítězila v cyklistickém stíhacím závodě na tři kilometry, před čtyřmi lety v Aténách byla ještě jako veslařka členkou stříbrné párové čtyřky.
Ještě univerzálnější sportovkyní je Američanka Sheila Taorminová. Ta letos jako první žena v historii olympiád startovala už v třetím sportovním odvětví. V Pekingu se zapojila do soutěže moderních pětibojařek, před osmi lety v Sydney skončila šestá v triatlonu a v roce 1996 v Atlantě získala zlato v plavecké štafetě.
Jihoafrická dálková plavkyně Natalie du Toitová sice ve svém závodě obsadila až 16. místo, přesto si jeden primát připsala - je první sportovkyní s amputovanou nohou, jež se kvalifikovala na olympijské hry. V Pekingu bude závodit i na paralympiádě.
Bez ohledu na disciplínu je zisk jakékoliv olympijské medaile pro sportovce vrcholem jeho kariéry, a nezřídka proto bývá provázen nepřehlédnutelnými projevy radosti. Vypjaté emoce, ovšem zcela jiného druhu, letos ovládly také švédského zápasníka arménského původu Aru Abrahamiana. Ten neunesl podle něj nespravedlivou prohru v semifinále, při předávání cen svoji bronzovou medaili položil na žíněnku a odešel. "Tahle medaile mě nezajímá. Chtěl jsem zlato," vysvětlil vzápětí. Prchlivost vyšla Abrahamiana draho - za svůj čin byl diskvalifikován.
Neomluvitelný nervový zkrat postihl také taekwondistu Angela Valodiu Matose. Konečný verdikt v duelu o bronz kategorie nad 80 kg, znamenající jeho porážku, rozzuřil Kubánce natolik, že fyzicky napadl dva rozhodčí, přičemž jednoho z nich kopl do hlavy. Nyní může litovat - on i jeho kouč byli okamžitě potrestáni doživotním zákazem působení v tomto sportu.
V dobrém bude na letošní hry naopak vzpomínat africké Togo, pro které kajakář Benjamin Boukpeti vybojoval vůbec první olympijskou medaili v historii. Nic na tom nemění fakt, že Boukpeti prožil celý život ve Francii a Togo, odkud pocházel jeho otec, navštívil jen jednou v životě. Nadšení z bronzové medaile projevil Boukpeti svérázně - v cíli radostí přerazil pádlo.
Boukpeti nebyl jediným sportovcem, který v Pekingu reprezentoval jinou zemi. V ženském plážovém volejbalu nastoupila za Gruzii dvojice hráček brazilského původu. Cristina Santannaová a Andrezza Martinsová přijaly gruzínské občanství už před dvěma lety, ale svoji novou vlast od té doby navštívily jen dvakrát. Svůj kladný vztah k ní však jasně vyjádřily přezdívkami, pod nimiž nastoupily do soutěže: Saka a Rtvelo. Sakartvelo je totiž gruzínský název této kavkazské země. A aby toho nebylo málo, v turnaji mužů v témže sportu a za tutéž zemi nastoupil pár s rovněž "typicky gruzínskými" jmény Renato Gomes a Jorge Terceiro. Ti si zvolili pseudonymy Geor a Gia, přičemž Georgia je rovněž název Gruzie, tentokrát v angličtině.
Vedle vítězů ale mívají olympijské hry i své smolaře. Letos, stejně jako před čtyřmi lety, na tento titul aspiruje americký střelec Matthew Emmons. Ten už se málem mohl radovat z vítězství ve střelbě z libovolné malorážky na 3x40 ran, jenže při poslední ráně zmáčkl spoušť dříve, než zamířil, což ho odsunulo až na čtvrté místo. Zisk "bramborové" medaile byl pro Emmonse o to trpčí, že na olympiádě v Aténách se mu stalo něco podobného, když na závěr soutěže omylem vystřelil do soupeřova terče.
