LN Máte za sebou bod zlomu?
Řeknu to otevřeně: poslední půlrok v Aston Ville byl jen na dožití. Věděl jsem, že půjdu pryč, nešlo to mně ani klubu. Teď je to naopak. Člověk nemůže být deset let nahoře, to přece nedokáže ani Ronaldinho. Ale cítím, že to nabralo správný směr. I z toho špatného, co se stalo, si lze vzít něco pozitivního.
Kouč Brückner si pochvaluje váš vzestup, ale vidí i rezervy...
Ty má každý hráč. Fotbalista se vyvíjí a mně je pětadvacet let. Za dva roky dojdu do těch nejlepších let a do té doby rezervy odstraním.
Lecčeho už jste dosáhl. Co vás vlastně motivuje?
Chci vyhrávat další trofeje. Nelze přiblížit pocity z toho, když člověk zvedne nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů. Je to jako droga. Pocit vítězství, radosti a slasti.
Letos to v Lize mistrů nevyjde.
Ve vyřazovacích bojích je to už těžké. Musíme připustit, že u nás bylo AS Řím lepší. Zasloužili si to.
V Lyonu jste si, zdá se, velmi rychle zvyknul...
Přechody nejsou nikdy lehké. Ale problémy s aklimatizací mě naštěstí minuly. Nepotřeboval jsem nějakou delší dobu, abych zapadl. Už před přestupem jsem slyšel, že je v Lyonu skvělá parta. Brazilci a černoši nadělají spoustu srandy, pořád předvádějí nějaké grimasy.
Ulehčuje vám situaci i fotbalová síla Lyonu?
Je to ohromná změna, když hrajete fotbal a ne nakopávanou. V Aston Ville to byl spíš boj než fotbal. Tam jsem se dostal do jedné šance za zápas, někdy ani to ne. Tady jsou v utkání minimálně dvě tři nadějné akce, z nichž se dá zakončit.
Kolem vás jsou zase hvězdy...
To si každý řekne, když slyší ta jména. Ale jakmile je poznáte, přijde vám to normální. Hrál jsem s Owenem i Gerrardem, hrál jsem proti Zidanemu. Trochu paf z toho jste jenom na začátku.
V Lyonu je nejlepší Juninho?
Pokud jde o standardky, tak určitě. Na tréninku si vezme balon a bouchá ho do šibenice, kolikrát chce. A jak kope, to jsem ještě neviděl. Jde na to zepředu a míč nabere nártem zespodu, takže přeletí zeď, za ní hned padá a navíc plave.
Vám se ve výborném týmu daří. V lize máte jeden gól na dva zápasy. Přitom v průměru býváte na hřišti jenom lehce přes padesát minut. Chválí vás?
Jestli ano, tak o tom nevím. Jazyk je pořád velká bariéra. Angličtinu slyším strašně málo. Zatím jsem se naučil to, co potřebuju k fotbalu. Občas sice křičím v angličtině, než mi to přepne, ale kluci to chápu. Záda, pusť, to už znají. Jinak z reakcí okolí cítím, že je všechno v pořádku. Jsou rádi, že jsem se chytil.
Budete se dál zvedat?
Myslím, že jo. Kluci rozehráli Ligu mistrů, to byla jejich soutěž. Já teď dostávám víc šancí v lize, což jsem očekával.
Francouzský šampionát tedy berete za svoji soutěž?
Teď to možná špatně vyznělo, to jsem nechtěl. Moc dobře vím, že by nebylo fér vyhodit třeba Freda a hrát jen se mnou. Ale na tu trofej se těším, bylo by to pěkné. Vždyť titul ještě nemám. Máme slušný náskok, nemělo by se to zvrtnout.
Právě s Fredem se většinou točíte. Berete ho jako konkurenta?
Je to trošku jinak. Člověku brzy dojde, že nejde pokaždé hrát devadesát minut. Tělo by nezvládlo šedesát zápasů za rok. Nehrát Ligu mistrů bylo nepříjemné, ale musel jsem to přijmout. Šanci mám jinde.
Podle čeho poznáte, že se vám zase vrátilo sebevědomí?
Najednou vycházejí věci, které se nepodaří, když nejste v pohodě. I na tréninku se mi dávají góly snáz. Když to člověku nejde, velmi těžko to potlačí. Když góly přijdou, tak se pak moc těší na další.
Poprvé s vámi není v týmu žádný Čech. Je to velká změna?
Domluvím se prakticky jen s Källströmem. Minulý týden jsem si zajel do St. Etienne za Márou Heinzem, je to padesát minut po dálnici. Jsou s manželkou a dětmi na vesnici, ugrilovali jsme maso, přespal jsem a druhý den jel na trénink.
Francie, to je jiný životní styl...
Paráda. Skvělé jídlo, lidi jsou vysmátější a sluníčko dělá divy. Ale taky se budu muset ještě něco naučit. U večeře vždycky čekám, až ostatní dojedí. Za deset minut mám všechno v sobě a jen koukám, jak si spoluhráči jídlo vychutnávají.
Už bydlíte?
Nebylo to snadné. Viděl jsem čtyři nebo pět bytů, ale vždycky mi něco nesedělo. Teď jsem našel byt, po návratu z reprezentace se budu stěhovat. Dvě stě metrů čtverečních a nádherná terasa s výhledem na celý Lyon. Jen se domlouvám s majitelem, který maluje obrazy, abych mohl některé místnosti přebílit. Modrobílé pruhy mi stačí v klubu, nemusím je mít i v obýváku.
Všechno se vám daří. Přišel zápas s Německem v pravý čas?
Doufám, že jo. Hrávám, dávám góly, cítím pohodu. Určitě je to lepší, než když se píše, že jsem se pět měsíců netrefil. A já byl přitom z té doby čtyři měsíce zraněný...
