V sobotu vyrazil na patnáctikilometrovou trať pěkně zostra a ještě v třetině trati vedl.
Pak ale začal přidávat pozdější vítěz Vittoz a v průběhu druhého pětikilometrového okruhu, kdy Bauer spíše odpočíval za zády Rakušana Christiana Hoffmana, získal rozhodující náskok.
Dost možná, že Hoffman startující 30 vteřin před Bauerem na českého lyžaře počkal, aby mohli spolupracovat a šetřit silami. Bauer ho totiž doběhl až nevídaně rychle. „Ani nevím, jestli na mě skutečně čekal,“ culil se Bauer spokojeně. „A jestli ano, tak mu děkuju. Možná si vzpomněl na závod z roku 2003, kdy na mě počkal a já pak po společné jízdě vyhrál a Christian skončil hned za mnou.“
Tempo bylo na hraně
Bauer připustil, že tempo nasazené v prvním okruhu mohlo být tak na hraně, jaké je schopen celý závod vydržet. „Proto jsem se rozhodl za Christianem chvíli šetřit síly a reagovat až podle mezičasů.“
Před posledním okruhem ztrácel Bauer na Vittoze přes 12 vteřin a s Rakušanem začali proto rázem vzorně spolupracovat. Jenže lehkonohý Vittoz, mistr světa z posledního světového šampionátu z pursuitu, už se zaskočit nenechal.
Bauer s Hoffmanem pár vteřinek sice stáhli, ale na první příčku už to nestačilo. I tak se ale oba dva srovnali na stupně vítězů pod Vittoze. Pod excelentní Bauerův výsledek se podepsali i jeho trenér Miroslav Petrásek, ale také osobní servisman Vít Fousek. „Jsem s Lukášem maximálně spokojený,“ prohlásil Petrásek.
Fousek se zase radoval, že se mu piplačka s lyžemi vyplatila. „To je přece krásný silvestr,“ těšil se z Bauerova druhého místa. Přípravu skluznic v Novém Městě trochu komplikoval fakt, že se závodí v lese a navíc na kraji nedalekého města. „Sníh byl místy i umělý a navíc do něj padala ze stromů jinovatka. A ta jinovatka, to je jenom mlha a mráz, a protože se závodí u města, je to špinavé jako sviňa... Podobné to je všude u měst, třeba i v Lahti.“
Fouska ale potěšilo, že na složité podmínky nakonec vyzrál a hlavně, že pro Bauera konečně na „míchaný a a studený“ sníh našel vhodný pár běžek. „Po čtyřech letech máme konečně slušné lyže,“ radoval se a do svých slov začal zívat. „Měli jsme tu hodně práce, moc jsme toho nenaspali,“ mhouřily se mu oči.
Ani Bauer na svého velkého mága ze servismanských buněk nezapomněl. „Vítkovi patří obrovský dík za vynikající lyže,“ složil mu poklonu.
