Neděle 29. listopadu 2020svátek má Zina 2 °C sněhové přeháňky Předplatné LN
Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Černý po životním úspěchu na Giru: Nevěděl jsem, jak ještě nějaké síly ze sebe dostat

Josef Černý slaví. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Josef Černý slaví. | foto: ČTK

Asti Doufáte, že uspějete v úniku? Pak se do něj zas a znovu musíte pokoušet dostat, ačkoliv vám to mnohokrát nevyjde. A když už v něm jste, musíte v ideální chvíli zaskočit i své parťáky z úniku. Přesně tak to Josef Černý v pátek na Giru udělal. Byl v pravou chvíli na pravém místě. A jel si pro životní úspěch.

Sedmadvacetiletý Josef Černý uhájil 18sekundový náskok. V cílovém městě Asti se nevěřícně chytal za hlavu a ještě dlouho poté při prvních rozhovorech vykládal: „Všechno se děje strašně rychle, nemohu tomu uvěřit. Mám úžasný pocit.“

Mnohem později, až v deset večer, dorazil na pokoj z týmové večeře stáje CCC, při které tentokrát nemohlo chybět ani oslavné šampaňské, a alespoň na chvilku jsme se mohl v klidu ohlédnout za zatím největším dnem jeho cyklistické kariéry.

Už si to sedlo? Nebo si pořád připadáte jako v bláznivém filmu?
Až postupně mi dochází, co se mi povedlo. Něco takového neprožíváte každý den. Nejdřív jsem vůbec nevěděl co a jak.

Josef Černý slaví.
Josef Černý oslavuje etapové vítězství.

A teď naopak přichází jedna gratulace za druhou?
To jo, hodně lidí mi píše. Přítelkyně, rodina nebo kamarádi, kteří se mnou moji cyklistiku zažívali úplně od začátku. Píšou, jak to dneska se mnou prožívali u televize. Tohle nebyl spurt, kde všechno řeší poslední stovka metrů, ale 20 kiláků, kdy jsem byl před ostatními jako na gumě a netušil, jestli mě sjedou nebo ne. I pro mě to byl v tu chvíli docela šok.

Šok?
A emoční vypětí.

Je to vlastně zvláštní. Pro stáj CCC jste právě zařídil historicky první výhru na závodě Grand Tour - a zároveň víte, že váš tým končí.
Je to tak a je to velká škoda. Jsme u konce, lidé se rozutíkají každý jinam. Teď mi zrovna volal manažer, že budeme řešit, co dál. Už po minulé časovce bylo všechno docela hektické a teď znova. Náročný den.

Prozradíte, z kolika nabídek novou stáj vybíráte?
To je ještě brzy.

Ale asi jsou zajímavé, že?
Určitě.

Projděme si teď příběh vašeho vítězného dne. Co jste si myslel na původním startu v Morbegnu, kde jezdci zahájili velké diskuze s organizátory Gira o zkrácení této původně nejdelší etapy?
Dlouho jsem nevěděl, co se bude nebo nebude dít. Trochu mě to kvůli organizátorům i mrzelo. Vím, mohlo se začít vyjednávat i mnohem dřív. Ale já nebyl vyloženě tím, kdo tam rozhazoval rukama a říkal: Musíme to ukončit. Jen jsem vše sledoval a čekal, co přijde.

Wilco Kelderman si i organizátorům postěžoval, že po tolika náročných dnech v horách a v zimě je imunita jezdců oslabená, s čímž by si neměli v době pandemie při další dlouhé a zmoklé etapě příliš zahrávat.
Jistě, v době problémů s virem ta imunita může být oslabená. Neříkám, že 260 kiláků v dešti je moc nebo málo, ale byla to už 19. etapa po třech velmi těžkých dnech. Navíc jsme museli už v šest ráno vstávat, pak jsme jeli autobusem hodinu a půl na start, tam pršelo, autobusy musely být zaparkované dva kiláky od prezentace, ke které jsme v dešti museli dojet tam a zase zpátky. Sešlo se toho víc, ale myslím, že jsme to nakonec zvládli v pohodě.

I kdyby měla etapa původních 258 kilometrů, také byste se hnal do úniku?
No... to asi ne. V tak dlouhé etapě bych se do něj nejspíš nechystal.

Protože jste se před nedělní časovkou nechtěl zničit?
Přesně tak. Já věděl, že sto dvacet kiláků můžeme jet zhruba tři hodiny, zato 250 bychom jeli šest, sedm hodin.

Jakmile jste se dozvěděl o zkrácení etapy, tak jste se naopak u sportovních ředitelů hlásil, že se do úniku pokusíte probít?
Byl jsem tak nastavený a namotivovaný. Říkal jsem si, že to třeba bude jako v roce 2013 na Trentinu, kde taky měla etapa okolo 120 kilometrů (a Černý se po ní v 19 letech po úniku senzačně oblékl do trikotu lídra závodu). Bylo mi jasné, že bude hodně záležet i na tom, jak budou chtít sprinterské týmy únik kontrolovat.

Speciálně Démarova Groupama-FdJ tentokrát chuť do tahání tempa pelotonu neměla.
Jo, říkal jsem si, že FdJ možná nebude o hromadný spurt stát, aby se jim nestalo, že ho Peťo Sagan vyhraje, Démare náhodou nebude bodovat a oni tím ztratí fialový dres. Měl jsem v hlavě, že tenhle scénář nastat může. Ta šance se vyskytla a já se jí chytl.

Načež jste byl i u zrodu celého úniku, když jste se prodral do prvotní tříčlenné skupiny uprchlíků.
Jo, vyrazil jsem za Campenaertsem (dvojnásobný mistr Evropy v časovce z týmu NTT) a Pellaudem z Androni. Potom se za námi vydala další jedenáctičlenná skupina a později nás dojela. Bora zkusila z pelotonu únik kontrolovat, my jsme pak začali víc spolupracovat a Bora to zjevně zabalila, když jí ostatní nepomohli. Usoudili, že nemá smysl, aby takhle před sobotní horskou etapou zrušili půlku týmu.

Ale to nebyl váš problém.
Jasně. Každý to mohl zkusit do úniku jako já. A už na tom náhradním startu dnes bylo poznat, kdo to zkusit chce.

Podle čeho?
Přestalo pršet a nebyla tam ani zdaleka taková zima jako předchozí dny v horách, teploměr ukazoval okolo 14 stupňů. Přesto byla spousta lidí nabalená, jako by právě přijeli z hor. Podle toho jsem už na startu rozpoznal, kdo se bude snažit dostat do úniku a kdo ne. Ti navlečení o tom nepřemýšleli na rozdíl od těch, co měli na sobě jen dres. Tak jsem se taky vysvlékl a rozhodl se, že to zkusím.

Čtrnáctičlenná skupina uprchlíků, která se posléze na trati sjela, byla velmi silná. Vždyť v ní kromě vás a Campenaertse, tedy dvou elitních časovkářů, šlapali i jezdci, kteří už v minulosti na Grand Tour dokázali vyhrát etapu: Clarke, Dowsett, Armée, Keisse.
To jo. Victor Campenaerts vypadal nejsilnější ze všech, byl hodně aktivní, už třicet kiláků před cílem se snažil nastupovat.

Svojí aktivitou rozpojil skupinu, najednou vás zbylo vepředu jen šest. Kdy vás napadlo, že nebudete spoléhat na spurt a zkusíte jim ujet?
Victor to zkoušel znovu, přišly i další nástupy. Nečekal jsem, že s nimi začnou už takhle brzy. Tak jsem je chvíli nechal a po nějakém třetím čtvrtém nástupu jsem koukal, že už i Victor svěsil nohy, aby na chvíli zregeneroval. Každý se začal otáčet po těch druhých - a já za to vzal. Řekl jsem si: Teď to zkusím já a uvidíme, co se stane.

To bylo 22 kilometrů před cílem. Velmi rychle jste si vypracoval náskok 40 sekund. Překvapilo vás, že se za vámi udělala až taková díra?
Už mi psal Marco (trenér Pinotti), že jsem tam jel opravdu velké watty, jako kdybych právě vystartoval do časovky. Tak jsem se je 20 kiláků snažil držet až do konce.

Marco Pinotti, váš kouč i mentor, musel z Gira odcestovat na Vueltu, kde je sportovním ředitelem týmu CCC. Ale dokonce i z týmového auta vám na Twitteru gratuloval: „Vámos.“
Jo, oni to prej i na Vueltě v autech sledovali.

Když se mezi vámi a pronásledovateli už delší dobu držel půlminutový odstup, pomyslel jste si: Mohlo by to dopadnout dobře, oni už tu sílu v nohách nemají?
Věděl jsem, že musím jet na doraz a toho jsem se držel. Měl jsem v hlavě dvě varianty, jak by etapa mohla dopadnout. Buď že si ve stíhací skupince zase začnou nastupovat, pojedou trhané tempo a já bych z toho mohl těžit. A nebo že mě přece jen dojedou a já pak skončím pátý nebo šestý. Když ale můj náskok pořád neklesal pod 20 sekund, dodávalo mi to naději. Mačkal jsem ze sebe, co se dalo s tím, že buď to vydržím, nebo ne. Prostě vabank jízda. Každý mi pak říkal, jak to bylo emoční, když mě vždycky o pár sekund stahovali a já jim zase o pár vteřinek poodjel.

Měl jste z týmového auta neustále detailní informace, jak se mění váš náskok?
Jasně, v našem autě seděl Fabio Baldato, který má velké zkušenosti a věděl přesně co a jak. Také v něm hlídal, aby doprovodná motorka nepomáhala skupině pronásledovatelů. Posledních pět kiláků už jen řval do vysílačky, byly tam velké emoce, snažil se mě docpat do cíle.

Na závěrečných třech kilometrech už bylo vidět, že toho také máte plné zuby.
To jo, už jsem šlapal i očima, nevěděl jsem, jak ještě nějaké síly ze sebe dostat. Ale nemohl jsem přece zastavit a říct: Dál už to nejde. Jen jsem doufal, že se mi ty nohy nezastaví samy a nabádal jsem se: Musím to do té pásky dotlačit a pak už si můžu odpočinout.

Dlouho jste se vůbec neohlížel.
Do poslední chvíle jsem netušil, jak to dopadne. Ale 500 metrů do pásky jsem se ohlédl a zjistil jsem, že nikdo za mnou není. Úžasný pocit. Nemohl jsem tomu uvěřit.

Zhruba 20 metrů před cílem jste začal slavit. Nevěřícně jste chytl hlavu do dlaní, překryl jste si rukama obličej, zvedl je nad hlavu. Jaké jste měl v tu chvíli myšlenky?
To byl obrovský nával energie. Tolik se mi toho v té hlavě motalo, jak jsem makal, aby tenhle moment přišel. Úplně mě to sebralo a dojalo. Docela dost.

Mluvčí týmu Amy Cameronová vás pak vodila po rozhovorech, na pódium, na tiskovku. I to byla pro vás na Grand Tour úplně nová zkušenost.
To jo, já tam ani nevěděl, co mám říkat, byl jsem mimo. Nejsem jako jiní, kteří takové tiskovky zažili spoustukrát a už mají pomalu dopředu nachystané odpovědi. Snažil jsem se, abych ze sebe dostal aspoň nějaké smysluplné věty. Ani jsem tu tiskovku ještě na videu neviděl, snad se mi nebudou smát jako tehdy v devatenácti na Trentinu.

Dokonce se vás novináři teď i ptali, proč se vám říká Pepe.
Jo, Italové nechápali, že je to podomácku Josef. Taky chtěli vědět, co říkám tomu, že zítra se v novinách stejně budou nejvíc řešit ty protesty cyklistů na startu.

Ale odpověděl jste jim dobře, jak jsem slyšel.
Řekl jsem jim, že historie se nebude ptát, jestli jsem vyhrál kratší nebo delší etapu. Prostě jsem vyhrál etapu Gira - a projet cílem s rukama nad hlavou bylo nádherné. To mě v tu chvíli napadlo. Co jsem měl říkat? Řešit, jestli jsme měli, nebo neměli jet? Já to zastavení etapy neinicioval. Ti, kteří to udělali, považovali takové řešení za nejlepší variantu. Startovali jsme odjinud. Ale potom jsme předvedli dobrý závod a dobrou show. Když mi teď lidé píšou, že u televize skákali radostí, je to moc pěkné.

To je příjemný pocit, takhle dávat radost, že?
Moc. Česko zvlášť teď potřebuje taky nějakou pozitivní energii.

Dvě etapy Gira zbývají. Jak pojmete tu sobotní, horskou, abyste byl na nedělní časovku co nejčerstvější?
Nejdřív musím dát do pucu tady ten nepořádek na pokoji, mám tu všude rozházené věci. A v sobotu? Pojedeme třikrát Sestriere. Pokusím se v balíku přežít ten první výšlap a pak asi dojedu v grupetu. Nemá smysl, abych se v kopcích s někým naháněl, zkusím si trochu odpočnout a co nejlíp se připravit na neděli.

Poslední časovka bývá hodně i o tom, komu ještě po třech týdnech Grand Tour zbylo dost sil. Vám se na Giru povedla už loni, kdy jste ve Veroně dojel šestý. Což je dobrá předzvěst.
Věřím tomu. Zjišťuju, že na Giru mé tělo reaguje tak, že se postupně zlepšuju. Nedochází k situacím, že by mi sekalo. Jsem rád, že mám tělo vytrénované, aby podávalo dobré výkony i ve třetím týdnu. V milánské časovce bude zase největším favoritem Ganna a i Dennis vypadá, že do toho šlápne. Ale všechno je otevřené, stačí nějaká nepovedená zatáčka a věci se mění.

Po minulé časovce ve Valdobiaddene jste říkal, že v Miláně byste chtěl vaše páté místo zase o kousek vylepšit.
S těma nohama, co teď mám, se o to chci pokusit. Nabral jsem tu také trochu zdravého sebevědomí. Už si neříkám: Jo, ty ostatní jsou lepší. Mohu si říct: Mám sílu v nohách, tak jedu.

Není škoda, že pro vás v neděli sezona skončí?
Je. Už jsem i přemýšlel, co s tou formou. Napadlo mě, že až si po Giru trochu odpočinu, mohl bych ještě jezdit a možná bych se i přihlásil na nějaký cyklokros.

Cyklokros? Kdy jste ho jel naposledy?
Ani nevím. To byl jen takový nápad. Volali jsme si kamarádem, že by to nebylo špatné, když budu teď po Giru v laufu.

Problémem je, že žádné cyklokrosy se teď v Česku jezdit nesmí.
No právě, všechno je teď složitější. Ale určitě si užiju čas strávený s přítelkyní, zase za mnou přijede do Itálie na poslední časovku.

A zase s ní tu pár dní po Giru zůstanete, tak jako loni ve Veroně?
Možná se někde po cestě domů zastavíme, třeba na Gardě, a dopřejeme si tam společné chvíle. Abych jí vynahradil poslední čtyři týdny, protože už od mistrovství světa jsem byl pryč. Ale záleží samozřejmě i na tom, jaká bude v Itálii situace s koronavirem a se zdejšími opatřeními.

Milánská časovka zároveň rozhodne o letošním majiteli růžového trikotu. Co myslíte, kdo vyhraje Giro?
Kelderman. Sunweb si to už pohlídá, mají tu neskutečný tým. I když rozdíly jsou malé a Ineos se v sobotu v horách určitě o něco pokusí.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Proč je Eva Burešová tak hubená? Promluvit ji donutila Prachařová s anorexií

Eva Burešová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Herečka Eva Burešová (27) se zastala Mariany Prachařové (26), která přiznala anorexii. Hvězda Slunečné je ale sama kost...

Měli lepší stroje Sověti, nebo Američané? O jednom neobyčejném souboji

F-86 při nastřelování kulometů v noci | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Když autu dojde palivo těsně před čerpací stanicí, můžete ho k ní dotlačit. Ale co dělat, když se totéž stane letadlu...

Manažer postavil srub uprostřed chráněné oblasti. Tvrdí, že to je posed

Stavba, jež načerno vyrostla v CHKO Lužické hory. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Nejprve tvrdil lidem, že je to seník. Když se o jeho stavbu začaly zajímat úřady, prezentoval ji jako posed. Ve...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!