Když se řekne domov, co si pod tím představíte?
Je to obtížné. Vyrostl jsem v Kanadě a prožil tam dětství. V Evropě už jsem strávil také hodně času. Je to takové klišé, ale u mě platí, že domov je tam, kde to zrovna cítím. A svoje srdce jsem nechal ve všech zemích, kde jsem pobýval.
Je vám 20 let. Kolik času jste z toho strávil v Kanadě?
Asi zhruba čtrnáct let a šest let na různých místech v Evropě.
Když se poprvé objevila možnost hrát za Česko, jak dlouho jste o ní přemýšlel?
Bylo to těžké, protože jsem musel přemýšlet velmi rychle. Měl jsem jen pár dní na rozhodnutí. Současně jsem měl také pozvánku do kanadské reprezentace.
Kdy tedy přišel první kontakt?
Není to tak dlouho. Jeden a půl týdne, dva týdny zpátky. Kdybych šel do kanadské reprezentace, zavřel bych si definitivně dveře do českého týmu. Byla to tedy dost urgentní záležitost. A já se rozhodl.
Jaký byl hlavní důvod, pro který jste se přiklonil k české nabídce?
Názor mojí rodiny, která z Česka pochází. K tomu jsem také prakticky celou fotbalovou kariéru strávil v Evropě. Narodil jsem se ale v Kanadě a tak mě většina lidí vidí jako Kanaďana.
Jak reagovali v Kanadě, když se dozvěděli, že jste dal přednost někomu jinému?
Naštvaně, rozčílil jsem hodně lidí. Je to ale přece moje rozhodnutí, nikoho jiného. Kanadě pochopitelně vděčný stále jsem.
Zbytek rozhovoru si přečtěte v pondělí v deníku
