8. prosince 2008 18:45 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

David Křížek: Olympiáda mě teď láká víc než oceán

Dobrodruh David Křížek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dobrodruh David Křížek. | foto: ČTK

PRAHA Čtyřikrát přeplul Atlantik, miluje extrémní podmínky, jenže teď sní o tom, že rozbouřený oceán vymění za jinou výzvu. Nejlepší český jachtař David Křížek (36) spřádá plány, jak se probojovat na příští olympiádu v Londýně, a přitom je trochu nesvůj. Už dva měsíce nebyl na moři. "Chybí mi a začíná to na mně být vidět," přiznává.

Jak se na jachtaři pozná, že mu chybí moře? 
Třeba v autě hrozně na všechny troubím. To je znamení, že zase musím na moře, abych získal nadhled. Pokaždé, když se od moře vrátím, jsem úplně jiný člověk. Koukám, jak tady lidé do sebe narážejí nákupními košíky, a divím se, jaké nesmyslné problémy řeší.

Normálně byste touto dobou někde plachtil?
Ano, ale celý listopad jsem se věnoval propagaci své nové knížky a přemýšlel nad dalšími projekty. Mám teď několik snů. Chtěl bych přeplout Atlantik na šestimetrovém katamaránu z Dakaru do Guadeloupu a láká mě také závod kolem světa. Největší výzvou je ale jednoznačně olympiáda.

Už je definitivně jasné, že se do olympijské mise pustíte?
Rozhodne se do konce roku a nezáleží to na mně. Já jsem pevně rozhodnutý. Nejlepší jachtař je ten, který umí dobře plout na oceánu i na krátké olympijské trati. Olympiádu proto stále považuji za neuzavřenou kapitolu. A v Londýně budu mít asi poslední šanci. Láká mě ale jen třída 49er (pro dvoučlennou posádku – pozn. red.).

Takže čekáte jen na rozhodnutí vašeho parťáka? 
Ano, já už v tom mám jasno. Jsem domluvený i s rodinou, přítelkyně mě podporuje, i když to i pro ni bude náročné. Díky olympiádě bych si mohl udělat jméno, získat další kontakty a otevřít si dveře do světa velkého oceánského jachtingu. Mohlo by mi to hodně pomoct.

Prozradíte, s kým chcete o olympiádu bojovat?
To je zatím tajné. V úvahu připadají jen dva adepti. Oba jsou Češi, ale oba o tom ještě nechtějí mluvit, dokud to nebude definitivní.

Budete je hodně přemlouvat?
Ne, musí se rozhodnout sami. Pro člověka, který na čas vypadl z profesionálního jachtingu, to není jednoduché rozhodování. Respektuju to, ale také netrpělivě čekám na rozhodnutí.

Co vás na olympiádě tak láká? Vidina zlaté medaile?
Dřív mě lákala samotná účast, stát na olympijském stadionu, ale teď je to jiné. Mám jen jeden sen. Bojovat o medaili, pro ni jsem teď ochotný udělat cokoliv.

I se vzdát svého snu, že přeplujete Atlantik na katamaránu, který jste celý podzim testoval?
Chci se připravovat na olympiádu, protože to je pro mě největší meta. Ale na katamaránu chci trénovat dál, protože jízda na něm je hodně podobná právě třídě 49er. Chtěl bych se o to přeplutí každopádně pokusit, jen ještě nevím, jestli to stihnu i v přípravě na olympiádu.

Nebude vám v příštích čtyřech letech chybět adrenalin, který uprostřed oceánu zažíváte?
Nebude. Na lodi třídy 49er si také adrenalin užijete, jen to bude trochu něco jiného. Lodě mají třeba takové plachty, že se při spuštění na vodu okamžitě převrátí. Pojede se v plném tempu, lodě budou dělat kotrmelce a narážet do sebe.

Bojovat o vítězství pro vás není nic nového, ale vždy jste říkal, že na jachtingu milujete hlavně svobodu a pocit volnosti. Nepřijdete teď o to? 
Přijdu určitě o hodně. Olympijský jachting je plný rivality, týmy mezi sebou většinou nespolupracují, přátelské vztahy tam nejsou tak upřímné. Člověk si jen musí zvyknout na to, že s ním budou ostatní mluvit hlavně z vypočítavosti. Mně na olympiádě ale láká to, že budu moct dělat jachting se stoprocentním nasazením celé čtyři roky a 250 dní v roce budu na moři.

To se lidé tak změní, když je ve hře olympijská medaile?
Ano. Jde o velké peníze, takže se do vztahů začnou promítat různé zákulisní strategie. Všem je jasné, že když skončí do desátého místa, mají další dva roky života zajištěné, a pokud skončí jedenáctí, nemají nic. To se pak projevuje v jejich chování. Na oceánu jde přece jenom o život a nikdy nevíte, kdy budete potřebovat pomoc. Hra je tam mnohem čistější.

Neshánějí se také na extrémní závody lépe sponzoři?
Na olympiádu se všeobecně peníze shánějí hůř, ale já mám za sebou partnery, kteří se mnou chtějí spolupracovat dál. A navíc nám nahrává i vybraná třída 49er, která je ze všech na olympiádě nejakčnější. I televize láká nejvíc.

Když jste loni dokončil slavný závod Transat 6,50, přiznal jste, že vás to vždy táhlo k extrémním zážitkům. Takže se teď měníte?
To ne, pořád k oceánskému jachtingu táhnu, pořád chci jet závod kolem světa, což je ten největší extrém. Jen teď dostala přednost olympiáda.

Žijete s bývalou miss Lucií Váchovou. Nepřemlouvala vás, abyste se vrhnul na něco bezpečnějšího? 
Přesně tak, takhle jí to naprosto vyhovuje. Vidí, že olympijský jachting je prostě bezpečnější. Maximálně může dojít ke zlomenině, ale to se dá vyřešit. Nepřemlouvala mě, ale byla ráda. (směje se)

Dokázal byste se teď vlastně ještě vydat na takový závod, jako byl sólový závod přes Atlantik?
To je prostě výzva, která mě vždy lákala. Samozřejmě, že když jsem na moři a je mi zle, nadávám si, co tam dělám, ale po návratu mě to hned táhne zpět. Láká mě prát se s počasím, prožívat tu nepopsatelnou euforii, když dorazíte do cíle.

Změnil vás loňský Transat?
Změnil mě to hodně. Od té chvíle, co jsem sám přeplul Atlantik, chci dělat všechno naplno, kašlat na zbytečnosti a jít za konkrétním cílem. Je to dobrá zkušenost, ať dělá člověk cokoliv. Já teď třeba dokážu snadno rozlišit důležité věci od zbytečností.

Obracejí se od té doby na vás jachtaři s prosbou o radu víc než před tímto závodem?
Obracejí se na mě dost často, i když je to někdy docela vtipné. Třeba když se mě ptají na lodě, se kterými jezdí někde na Slapech... Ale já jsem rád, chci své zkušenosti předávat dál. Proto jsme vlastně založili i jachtařskou školu. Chci jachtaře naučit víc dbát o svou bezpečnost, občas totiž hrozně hazardují i na Jadranu.

 A co radíte jachtařům, kteří jezdí na těch Slapech?
Aby šli vlastní cestou, ale nedělali kompromisy. Ty já nemám rád. Když chtějí turistickou loď na Slapy, ať si pořídí krásnou rekreační loď s pohodlnou palubou a velkou kajutou, kde by mohli dělat večírky pro kamarády. Ale nesmějí s ní chtít závodit. Buď jedno, nebo druhé.

Před čtyřmi lety jste radil i Lence Šmídové, která si pak pod vaším vedením dojela pro stříbro v Aténách. Může vám taková zkušenost v Londýně pomoci?
Určitě může, protože jsem se sám od Lenky hodně naučil. Měla obrovské nasazení, skvěle dokázala celý projekt vést a seznámila mě se zkušenými jachtaři.

Radil jste se teď s ní?
Ještě ne. Dala mi pár kontaktů, konkrétně na svého bývalého trenéra, který s ní byl teď v Pekingu.

Má jiný zvuk, když na olympiádě uspěje jachtař z vnitrozemského státu?
Nejenom na olympiádě, i na oceánu. Ale třeba Rakušané nebo Švýcaři jsou také výborní jachtaři.

Cítil jste někdy handicap, že pocházíte ze země, která nemá moře?
Je to hodně znát. Myslím, že čeští jachtaři kvůli tomu dozrávají mnohem později. Největší nevýhodou je to, že naši soupeři ráno vstanou, jedou na moře, odpoledne jdou do posilovny a večer jsou zase s rodinou. My ji někdy vidíme třeba jen jednou za rok. To je hrozné.

A to vás teď možná čeká příští čtyři roky. Až do olympiády.
Chceme být v zahraničí v kuse dva týdny, rozhodně nebudeme čas ztrácet cestováním. Máme takovou představu, že bychom omezili závody, co nejvíc trénovali a pak se v létě zúčastnili mistrovství světa a Evropy. Na zimu bychom se odstěhovali do Austrálie, odjeli další mistrovství světa na Bahamách, a další rok by přišla už první olympijská kvalifikace. Snad nám to vyjde.

Dá se na olympiádu trénovat na Lipně?
Dalo by se, Lipno není vůbec špatná voda. Ale my tam určitě trénovat nebudeme, maximálně tam uděláme show pro naše partnery.

Při vašem nabitém programu se do jachtingu asi musela zamilovat i vaše přítelkyně, že?
Oblíbila si ho, ono jí vlastně ani nic jiného nezbylo. (usmívá se) Celý rok se pohybujeme kolem vody, takže pochopila, že bude dobře, když si k tomu najde nějaký vztah. Čím víc jezdíme, tím víc ji to začíná bavit.

Na příští rok máte naplánovanou svatbu. Budete na ní mít vůbec čas?
Určitě, to je věc, která je jasná, je to můj další životní krok. To bude vrchol mé příští sezony.

David Křížek:
Narozen 25. června 1972.
Loni se jako první český jachtař zúčastnil extrémního závodu Transat 6,50. Sám na šestiapůlmetrové lodi překonal na trati z Francie do Brazílie více než 8 tisíc kilometrů za necelých 27 dní a obsadil třetí místo. Plzeňský rodák, který se závodnímu jachtingu věnuje od deseti let, přeplul Atlantik celkem čtyřikrát a loni se stal českým jachtařem roku. Prosadil se i jako trenér, když Lenku Šmídovou v roce 2004 dovedl ke stříbru na olympiádě v Aténách. Sám se chce jako závodník zúčastnit olympijských her v Londýně 2012. Minulý měsíc mu vyšla kniha "Dnem i nocí Atlantikem", ve které vypráví o svém oceánském dobrodružství při závodě Transat 6,50.

Najdete na Lidovky.cz