* LN Jaké byly dny po neúspěšné obhajobě?
Skoro pořád jsem spal, protože jsem byl dost utahaný, a spal bych i teď. Ale taky jsem chodil na stadion fandit kamarádům - je tam jiná atmosféra než doma u televize.
* LN A nebylo to trápení? Nepřipomínalo se vám vaše středeční a hlavně čtvrteční marné snažení?
Vůbec ne, vždyť mi předtím vyšla spousta jiných desetibojů. Člověk se přes to musí přenést, jinak by se zbláznil.
* LN Po závodě jste řekl, že vaše éra končí, dokonce definitivně. Vidíte to už možná jinak?
Takhle jsem to neřekl. Nicméně je pravda, že na 8900 bodů, což je podle mě v silách Američanů Claye a Hardeeho, už asi nemám. Moje éra byla v období kolem olympiády v Sydney a Aténách a několika světových šampionátů, kde jsem usiloval o vítězství. Budu se ale dál snažit urvat jakoukoli medaili, atletika mě pořád baví.
* LN Před Berlínem jste věřil, že tam můžete posbírat 8600, 8700 bodů. Platí to pořád?
Myslím, že to udělat můžu. Letos na to bylo v Götzisu, jenže jsem tam pokazil výšku. Nevyšlo to ani teď, počkejme na příští rok.
* LN Dva roky jste se připravoval sám, trenér Dalibor Kupka a kamarád a manažer Robert Změlík byli vašimi poradci. Jak to bude dál?
Chystal jsem se sám i před Ósakou 2007, kde jsem vyhrál. Teď se vloudila nějaká chyba, takže uvidím. Všechno rozebereme, třeba uděláme nějakou změnu. Ale sezonu ukončím až za měsíc v Talence.
* LN Podle vašeho bývalého kouče Zdeňka Váni jste se v přípravě příliš zaměřil na sílu, které máte na rozdávání, ale potřeboval byste se víc věnovat rychlosti...
Nesmysl. Letošní rok poznamenalo i to, že jsem v prosinci kvůli úponu neběhal, pak jsem se v hale natrhnul a nemohl jít do rychlosti. Tu jsem potom trénoval jako dřív, byť úměrně ke svému věku.
* LN Co jste nyní cítil za cílem závěrečné patnáctistovky?
Už jsem byl zklamanější. V Paříži 2003 jsem měl ohromnou formu, ale chytil jsem virózu a bylo z toho stříbro. A v Edmontonu 2001, kdy jsem se poprvé cítil na vítězství, jsem po zranění skončil desátý.
* LN Co asi teď cítili mladí soupeři? Porazili Romana Šebrleho...
Mají respekt, tu a tam někdo přijde, že je váš fanoušek. Což potěší, ale desetiboj je individuální sport. Oni chtějí být co nejlepší a je jim jedno, jestli porazí legendu nebo nějakého nováčka. Já si taky kdysi říkal: Teď už bych konečně mohl mít medaili, ten už je starej a má jich dost! (smích)
* LN Za rok je v Barceloně mistrovství Evropy. Vyrazíte do boje?
To si pište. Nebudou tam Clay s Hardeem, Kubánci, a ty ostatní bych mohl šmiknout. Ale teď jdu spát, prospal jsem už čtyřhodinovou cestu vlakem. Jestli si se mnou chtěl někdo z atletických kamarádů pokecat, tak se omlouvám. Asi jsem byl hodně špatnej společník...
