Stál a jen nevěřícně sledoval červenočernou vlajku, kterou mu rozhodčí mával před očima.
Vážně mě vyloučili? proběhlo mu hlavou.
Sám se pak šel ještě podívat na obrazovku, která ukazuje reakční dobu sprinterů na startu. A když viděl to číslo, kvůli kterému ho vyloučili, jen kroutil hlavou.
„Teď mě jen mrzí to, že jsem nemohl běžet. Jedna jediná tisícina, to je vážně nic, těžko to snáším. Víte, jsme hodně blízko fanoušků, všichni natěšení, všichni se trochu hýbou v blocích, je to fakt frustrující,“ sypal ze sebe při rozhovoru.
Ještě před chvílí byl favoritem všech favoritů. Zakleknutý v blocích čekal na výstřel rozhodčího.
A v momentě, kdy vyšel, vyrazil. Vlastně ne, o chloupek dřív.
Devon Allen odchází ze stadionu v Eugene poté, co byl ve finále diskvalifikován.
Lidské oko jeho prohřešek nemohlo zachytit, ani při zpětném zkoumání nevypadalo cokoliv špatně. Zátěžové bloky ale nelhaly.
Allen měl startovní reakci 0,099 po výstřelu, ale povolená je od 0,1. Kdyby se pohnul o pouhou tisícinu sekundy později, nikdo by nic neřešil.
Jenže bohužel.
„Atletika je v tomhle tak těžká… Trénujete celý rok na jeden jediný závod, který trvá třináct sekund. Celá vaše identita je založená na tomhle jediném závodě, což je frustrující. Ale já se poučím a příště nebudu reagovat tak rychle,“ usmál se.
Třetí nejrychlejší v historii
Celý tenhle rok měl víceméně nalajnovaný.
Doma v Eugene se chtěl stát nejprve mistrem světa na dráze, pak se chtěl poprat o místo v týmu NFL Philadelphia Eagles.
A dělal pro to všechno.
Na atletický svátek přijel coby třetí nejrychlejší muž historie na trati 110 metrů překážek, když se v červnu na čtyři tisíciny přiblížil světovému rekordu Ariese Merritta.
Ještě působivější bylo, že to dokázal krátce poté, co se vyléčil z covidu a na deset dní úplně vypadl z tréninku.
„Nakonec bylo fajn, že jsem si nějakou dobu odpočinul a dokázal se plně zotavit. Dokonce jsem si myslel, že bych rekord mohl dneska překonat,“ řekl tehdy pro NBC. „Potřebuju ještě pár věcí doladit, musíme si počkat na další závod.“
Kdyby tak tušil...
Velké akce mu totiž nějak nejdou. Má za sebou už dvě olympiády - v Tokiu doběhl těsně čtvrtý, v Riu pak pátý. Nejlepší výsledek na mistrovství světa? Sedmé místo z Dauhá 2019. Nikdy nevyhrál žádný velký individuální titul.
„S ohledem na to, jak konzistentně posledních osm let běhám, bych už rozhodně měl mít nějakou velkou medaili. Vím to,“ řekl pro World Athletics.
Jenže ani doma v Eugene se jí nedočkal.
Byť poté, co bylo jasné, že finále skutečně nepoběží, svou nevoli nedával najevo sám, ale přidali se i fanoušci, kteří kritizovali rozhodčí a bučeli.
Tak trochu se není co divit, protože při jiných závodech se tyhle situace často posuzují ne až tak přísně. Asi i proto to tolik lidí rozladilo.
Američané nakonec stejně slavili zlato i stříbro díky Grantu Hollowayovi a Treyi Cunninghamovi.
Jen ten největší favorit chyběl.
„Víte, v závodě je spousta proměnných, start je jedním z nich. Já mám hlad po všem, co dělám. Mým cílem je stále být nejlepším překážkářem všech dob a pořád mám šanci to dokázat,“ je si jistý 27letý Allen.
Chci vyhrát Super Bowl
Teď ale přece jen svou hlavu nasměruje jinam.
Ke své druhé sportovní lásce. Už 26. července si totiž nasadí chrániče a bude se hlásit na tréninku Philadelpie Eagles v NovaCare Complexu. Bude se tady snažit dostat na soupisku týmu pro příští sezonu NFL.
„Mým dalším cílem je rozhodně hrát NFL a pomoci Eagles vyhrát Super Bowl,“ netají.
That didn’t take long 🤯. Eagles sign Devon Allen pic.twitter.com/HLaL3aeVqx
— Travis Miller (@travismillerx13) April 8, 2022
Tenhle multisportovní talent podepsal tříletou smlouvu v dubnu poté, co skauty zaujal na Oregon´s Pro Day, kde zaběhl 40 yardů za 4,35 sekundy.
Že je rychlý, to ví všichni. Jestli ale má všechny potřebné vlastnosti na to, aby se dostal na konečný seznam 53 amerických fotbalistů, to zdaleka tak jisté není. Ale Allen je pro to ochotný udělat dost, vždyť jen plat amerického fotbalisty je tuze lákavý.
Minimální mzda pro hráče NFL je 660 tisíc dolarů. Odměny v atletice? Někteří běžci podepisují smlouvy s atletickými značkami, vyhrávají odměny na závodech, ale i tak spousta atletů vydělá za rok třeba jen pět tisíc dolarů.
„To ale není můj případ, atletikou si vydělám slušně, takže to není o penězích, není to pro mě motivační faktor,“ tvrdí. „Už jako malý kluk jsem chtěl hrát NFL, teď tu šanci mám, tak ji chci využít.“
Jen neulít start.
