„Byla jsem hodně spokojená už jen s tím, že když jsem dojela svoji rozjížďku a celkově v tu chvíli vedla, tak jsem věděla, že skončím nejhůř pátá. Po tom všem, co jsem si už prožila v letošní sezoně i v posledním měsíci do olympiády, jsem moc ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo,“ říkala 34letá rychlobruslařka.
Jak byl pro vás závod náročný?
Nečekala jsem, že se mi pojede tak dobře. Až poslední dvě kola byla hodně těžká. Škoda, že jsem je neudržela pod 32 vteřinami, mohlo to být ještě zajímavější. I když... ne, asi by mi to stejně na placku nestačilo. Ale předtím se mi jela první čtyři kola přímo skvěle, vůbec nic mě nebolelo. Až v tom konci bolest přišla.
Co vaše obavy ze zdejšího nečitelného ledu? Naplnily se?
Při závodě byl super. Jenže předtím se měnil každým dnem. Třeba na tréninku pod námi praskal jako na rybníce, byl hrozně měkký. A předevčírem pro změnu pořádně rychlý. Proto je hodně těžké odhadnout rychlost, jakou mám jet.
Jaký pocit ve vás převládal při posledních dvou jízdách, které rozhodovaly o vašem umístění? Nervozita, nebo uspokojení?
Oboje. Samozřejmě jsem věděla, jaká velká jména po mně startují a jak dobře letos tyhle holky jezdily. Ale když tam u oválu sedíte a čekáte, tak pochopitelně doufáte, že byste se mohli na té medailové pozici udržet. Ragne (Wiklundová) v předposledním páru ve svém posledním kole úplně odešla a neporazila mě. Ty ostatní ano.
Největší favoritka Irene Schoutenová je zlatá. Bude nyní hlavní kandidátkou na vítězství i na pětce?
Myslím si, že ano, ale po dnešní trojce musím říct, že to bude mít hodně těžké s Isabelle Weidemannovou (bronzovou na 3000 metrů), protože ta dokáže zvládat všechna kola naprosto stejně. Už ve svěťáku, když jely s Irene pětku ve Stavangeru, ji mohla Isabelle porazit, kdyby neudělala velkou chybu, kterou se zpomalila.
Nechtěla jste předtím říci, že Schoutenová to bude mít na pětce těžké s Weidemannovou – a s vámi?
Se mnou teda ne. (smích) Neříkám, že ta má dnešní trojka byla špatná, to rozhodně ne, ale mé poslední kolo bylo při ní přece jen pomalejší. I když otázkou samozřejmě zůstává, jak by všechno vypadalo, kdybych měla k sobě do páru jiného soupeře.
Než Kanaďanku Blondinovou.
Ivanie trojku super rozjíždí a jela se mnou první dvě kola, ale pak jsem ji už neviděla. Vždycky vám pomůže, když se s někým přetahujete. Možná kdybychom startovaly v páru s Ragne Wiklundovou jako na svěťácích, dopadlo by to jinak. Ale já jsem i tak vážně hrozně ráda, jak to dopadlo, protože před dvěma dny jsem si nemyslela, že skončím do desítky.
Jenže vy vždycky přeháníte.
Když já se tehdy trošku sesypala.
Ale zase jste se sebrala, ne?
Proto mám radost. Sama jsem si dokázala, že to pořád ještě jde.
Může vám pomoci i pět dalších dnů na aklimatizaci před pětkou?
Proti pátku jsem se cítila skvěle, už od rána. Petr (kouč Novák) může potvrdit, že jsem měla úplně jinou náladu. Ovšem jak to bude vypadat za pět dnů, teprve uvidíme.
Kouzlo pěti kruhů na vás pokaždé působilo nesmírně emotivně. Funguje stále?
Funguje. Když jsem do Číny letěla, říkala jsem si: Je to má pátá olympiáda, už mě nic nemůže překvapit. Čekala jsem, že až sem dorazím, nebude pro mě mít takový nádech jako dřív a budu ji brát jako normální závod. Jenže jako vždy jsem se mýlila. Přijela jsem do vesnice, viděla tam olympijské kruhy, modré barvy, nápis na našem ubytování… a bylo to všechno zpátky. Ať si říká kdo chce, co chce, olympiáda je speciální.
