Dá se říci, že se stříbro z malorážky rovná zlatu ze vzduchovky?
]Abych řekla pravdu, vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Nejspíš mi to nějak spadlo z nebe! Modlila jsem se za finále, aby mi v kvalifikaci čili základní části vyšel klečák. A on mi vyšel nad očekávání dobře. Poslední devítku už jsem ani neviděla.
Právě v kvalifikaci jste po položkách vleže absolvovala rány vestoje, ovšem v nástřelu, který předchází soutěžním ranám, jste trefovala osmičky. Co jste tomu říkala?
Cítila jsem se jako při vzduchovkových trénincích první tři dny tady. Úplně hrozný to bylo. Věděla jsem, že tělo je unavené. Že klidně odejdu z palebné čáry desetkrát, abych si odpočinula. Měla jsem časový limit, za který nechci jít. Ale nakonec se to odpracovalo dobře, na spoušti jsem byla docela dobrá. Když zadržíte dech dlouho, tep se vám trošku uklidní.
Prozraďte – jak se vám střílelo finále na fotbalovém stadionu?
Výborně! Mě to baví. Na ty tři moje devítky ten kravál vliv neměl. Holt tam padly. Takhle mi to tam lítalo, prostě jsem nebyla trpělivá.
Nepřišla vám taková vřava po ranách domácí Tu Li nefér od diváků?
Ne, vůbec ne. Přišlo mi hrozně srandovní, jak oni úplně jásají. Na opak se mi to zdálo jako dobrý! Já bych taky jásala, kdybychom měli dvě Češky ve finále a já byla divák. Vůbec to nepovažuju za špatný a navíc si myslím, že to střelbě dodává atmosféru, která jí chybí. Brala bych to na každém finále.
Užívala jste si stupně vítězů víc než v sobotu?
V sobotu jsem byla unavená. Teď už nemám z čeho být unavená, protože jsem tak unavená, že víc už to nejde. Nemám energii, kterou bych mohla ztratit. Jak jsem říkala před závodem – šla jsem si to užít, zapracovat si. Ve finále jsem pak byla hrozně šťastná, že jsem dala dobrý první rány a už jsem si říkala: je to fajn.
Jakou zásluhu na vašem zlepšení v malorážce má váš manžel Matt?
Velkou. My jsme spolu pilovali ležáky a klečáky, taky s panem Šaňákem a tátou, je v tom určitě víc lidí. Matt je ale neuvěřitelně dobrý malorážkový střelec, jeho podíl na tom vzestupu je fakt velký.
Takže se ukázal jako správná opora, když přišel i na váš druhý závod na olympiádě?
Napřed říkal, že tu asi ani nebude, ale dneska ráno názor změnil. Že prý si to nemůže nechat ujít. Až zvládnu dnešní rozhovory, musím skončit s médii a věnovat se jemu, omluvili jsme se i z účasti na oslavě mojí medaile v Českém domě. Pro Matta to není jednoduché, protože ví, že má taky velké šance. Rozhodně nechci, aby si je pokazil kvůli tomu, že se rozptyluje mými věcmi. Teď odložím medaile stranou a doufám, že se budeme radovat z většího počtu, až Matt odzávodí. Teď se zkrátka musím plně věnovat jemu, aby měl klid.
Má počet získaných medailí vliv na velení v rodině?
To určitě ne, u nás bude pořád velet Matt, jako dosud. Nic se nezmění.
S malorážkou jste si dřív rozuměla méně – už jste ksobě našly přátelský vztah?
Dneska byla extrémně přátelská, byla na mě hodná. Už se to lepší. Věděla jsem, že to může být dobrý, ale netušila jsem, že to bude až tak fajn. Myslela jsem si, že 582 až 584 bodů bych nastřílet mohla, ale nakonec z toho vylezlo 586. Což by byl olympijský rekord, kdyby mě nepřestřílela Tu Li.
Je pro vás stříbrná medaile v této disciplíně i zadostiučiněním?
Určitě. Za práci, kterou jsem tomu dala za poslední rok. Dovolila jsem si opouštět vzduchovku a věnovat se malorážce. I taťka měl někdy pochybnosti, jestli to není riskantní, ale tady jsem se zase na opak od příletu věnovala vzduchovce. Malorážku jsem trochu potrénovala až poslední dva dny. Tady už nemělo cenu něco řešit, tady se jen ladí. Trénovala jsem do dobrého pocitu a vyplatilo se to.
Kdyby vám někdo ještě osmého srpna řekl – získáte tady zlato a stříbrno, co byste mu řekla?
Že je docela dobrý blázen! To zlato bych mu věřila, věděla jsem, že ve vzduchovce šance jsou. Říkala bych si, že je to vysoký cíl, ale tak jo, třeba to zkusím. Ale to stříbro bych si nemyslela. Jak říkám, dneska mi spadlo jako z nebe, je to dobrý den. Ostatní to pokazily. Kdyby ne, v životě bych se tam nedohrabala, zůstala bych čtvrtá. Prostě mi všechno hrálo do noty.
Nejméně dvě medaile získalo na jedné olympiádě několik českých sportovců, také gymnastky Věra Čáslavská, Eva Bosáková, atlet Emil Zátopek, moderní pětibojař Jan Bártů, veslařský kormidelník Vladimír Petříček nebo kanoista Martin Doktor. Jste ráda, že jste se ocitla v této urozené společnosti?
A kdo by nebyl? Tohle mě fakt těší. Až nevím, co na to říct...!
Po vašem sobotním vítězství ve vzduchovce jste chtěla dát květiny Číňance Tu Li, která zůstala bez medaile, ale už jste ji nenašla. Řešila jste to nějak?
Myslela jsem, že to zvládnu později na tréninku, ale kytka zvadla. Jednou jsme se na tréninku spatřily, jenže Tu Li nevypadala, že by si chtěla povídat. Tak jsem jí dneska dala kytku ze stupňů vítězů. Šampionka dostala čerstvé květiny.
Vašeho manžela čekají závody v pátek a v neděli. Nemůže mít na něho vaše druhá radost negativní vliv?
Když mu budeme říkat, že to má negativní vliv, tak to na něj bude mít negativní vliv. Takže já medaile zabalím, všechno dám tátovi a na pokoji nebude nic, co by mu to mohlo připomínat. Není to tak, že by neměl radost, to ne. Ale bude to jeho čas, jeho závody. Já to budu maximálně respektovat. Nechci udělat nic, co by ho rozhodilo. Dovedu si taky představit, že kdyby on závodil první a měl dvě medaile, já bych se taky cítila malinko pod tlakem. Udělám všechno pro to, abych mu to vymluvila a dostala ho do pohody.
Jste mezi sebou soutěživí?
Kdepak, my si navzájem přejeme. Chci, aby střílel dobře.
