Konečně cítí, že jsou všechny zdravotní problémy za ní. Zase je plná sil, nabrala sebevědomí. A i výsledkově se jí daří. Na začátku března byla v norském Kvitfjellu čtvrtá a třetí v super-G. V pátek při finále Světového poháru ve stejné disciplíně dokonce vyhrála.
„Trochu mě mrzí, že to na lyžích trvalo,“ líčila oslavenkyně devětadvacátých narozenin. „Ale tak to ve sportu holt někdy je. Jsem hlavně ráda, že se to nakonec povedlo. Že už můžu jezdit, jak jsem zvyklá, a můžu předvádět jízdy, jaké bych chtěla.“
Složitý návrat
V posledních měsících pro ni takové rozpoložení nebylo samozřejmostí. Celou minulou lyžařskou sezonu promarodila kvůli zlomenině klíční kosti a následným dvěma operacím. Předlouhých 631 dní, tak dlouho zabralo, než se loni v prosinci ve Svatém Mořici opět postavila do startovní budky.
Ani pak ale její trable neskončily, pro změnu ji totiž zabrzdila vleklá nemoc. Na přelomu roku ji trápila viróza, brala antibiotika a v lednu z italské Cortiny odjela na vyšetření plic. „Není jednoduché jezdit s viroškou. Pořád jsem kašlala. Až od Crans Montany jsem začala trochu nabírat síly a víc si troufat,“ vzpomíná na švýcarskou zastávku v polovině února. „Definitivně jsem ale kašlat přestala až ve Kvitfjellu.“
Je jasné, že v takovém stavu utrpěla i její příprava. Hodiny a hodiny tréninku? Zapomeňte.
Začátek zimy byl prý jen o tom, jestli bude mít dostatek sil, aby zvládla jednu závodní jízdu. Na víc fyzicky neměla.
755 dnítrvalo, než na lyžích znovu vyhrála závod Světového poháru |
V náročném období se ale nevzdala. Věřil jí i její tým. Nejprve se začala lepšit na snowboardu, na němž si v lednu podmanila závody v bulharském Pamporovu a v březnu i v německém Winterbergu. A když dobrala antibiotika, výkonnostně rostla i na lyžích.
Až do současné brilantní formy. Zase je ve svém živlu.
„Před Saalbachem jsme už konečně mohli i normálně trénovat a mohla jsem se normálně před závody rozjezdit,“ vykládala spokojeně.
Naděje před šampionátem
Když je v ideálním rozpoložení, zpravidla září. Před zlomeninou klíční kosti ve Světovém poháru alpských lyžařek osmkrát vystoupala na pódium, třikrát z toho vyhrála a v roce 2020 byla druhá v hodnocení sjezdu. Pak je tu také samozřejmě nezapomenutelný olympijský závod v Pchjongčchangu 2018, kde si v super-G dojela pro zlato.
„Upřímně? Byl jsem přesvědčený, že když je v dobrém stavu, zdravá a všechno kolem ní funguje, musí to klapnout,“ mínil Tomáš Němec, majitel značky lyží Kästle, na kterou Češka před minulou zimou přešla. „Otázkou zůstávalo, jestli to vyjde ještě do konce této sezony, nebo až v té příští.“
 |
Klaplo to už nyní. V pátečním super-G předvedla parádní představení. Na prvním mezičase sice 16 setin ztrácela, ovšem pak to rozbalila. Že předtím na sjezdovce pod vrcholkem Zwörfelkogel nikdy nezávodila?
Že den předtím trať smáčel vydatný déšť a pořadatelé se ze všech sil snažili, aby jim sníh neodtekl?
Nic z toho ji nezastavilo. V cíli měla náskok 28 setin na druhou Italku Federiku Brignoneovou a po více než dvou letech zase kralovala i na dvou prknech.
„Z léta mám dost natrénováno na vodních lyžích, takže to můžu prodat. Chyběla jen bójka,“ žertovala Ledecká. „Ale ne. Pořadatelé trať připravili skvěle. Nejvíc se mi asi povedla prostřední pasáž. Byla skoro obřáková, pořád zleva doprava. Snažila jsem se jet co nejčistěji a hnát to dolů.“
Kurt Matz, český rodák žijící v Rakousku a výtečný znalec tamního prostředí, chválil: „Jsem nadšený, jak po všech operacích a nemocech končí sezonu. Úžasné. I pro české lyžování je její návrat skvělá zpráva.“
Výkon české hrdinky není příslibem jen pro sobotní závěrečný sjezd sezony, ale i pro následující zimu, kdy se v Saalbachu-Hinterglemmu uskuteční mistrovství světa. „Když tady zajela takhle dobře, určitě pro ni půjde o velké povzbuzení,“ zamýšlí se Matz.
Ledecká si otestovala místní sjezdovku, ví, co ji za rok čeká. Tedy aspoň zhruba. Vzhledem k současným problémům se sněhem by příští rok trať měla končit v jiných místech.
„Ale aspoň jsem si zkusila vršek,“ říkala. „Trať je členitá, zajímavá, pořád to na ní poskakuje. Jsou na ní dva docela velké skoky, po druhém je i dost rychlosti. Má zkrátka všechno, je zábava na ní jezdit.“
O to větší, když se zase cítí parádně.
